O čem přemýšlíme,
na čem pracujeme,
co chceme sdílet
Každé jaro se do záchranných stanic dostávají desítky savčích mláďat. Lidé je přinesou v dobrém úmyslu, ale zbytečně. K nejčastěji přinášeným mláďatům patří zajíčata a srnčata.
Představme si tentokrát jeden svérázný artefakt vzniklý přímo na frontě první světové války. Jde o reliéf vyřezaný na desce z březového dřeva, šikmo vyříznuté z kmene.
Regionem, ve kterém měli kromě středních Čech páni z Říčan ve středověku nejvíce majetků, byly Čechy východní, zejména historický Čáslavský kraj. Zde usazení členové rodu erbu trojlistu mohli být potomky Chotka či Chotěbora z Říčan, snad bratra Oldřicha z Říčan.
Před sto lety zemřel poslední český král, který plynně mluvil česky a žil i v nedalekém Brandýse nad Labem.
Silueta kroužícího dravce na obloze, to je vcelku běžný pohled. Ale komu může patřit? Když v okolí Říčan zahlédneme plachtícího dravého ptáka, s největší pravděpodobností se bude jednat o káně lesní.
Dudy jsou dechovým hudebním nástrojem, který si většina lidí spojuje s prostředím jihozápadních Čech nebo dalekého Skotska. Ve skutečnosti se však jedná o jeden z nejstarších a po světě nejrozšířenějších hudebních nástrojů.
Není to tak dávno, co okolí říčanského nádraží vypadalo výrazně jinak než dnes. Bartošův mlýn, zahradnictví pana Fialy, řemeslníci a obchodníci, kteří pamatovali obě světové války… Stačí se zapovídat se staršími starousedlíky a ti začnou sypat z rukávu příběhy a historky.
V předchozím díle opustil Diviš III. z Říčan hrad Říčany a už se do něj nikdy nevrátil. V okolí Říčan i v širších středních Čechách bychom mohli v průběhu středověku stále nacházet jiné členy rodu erbu trojlistu.
