O čem přemýšlíme,
na čem pracujeme,
co chceme sdílet
V předchozím díle opustil Diviš III. z Říčan hrad Říčany a už se do něj nikdy nevrátil. V okolí Říčan i v širších středních Čechách bychom mohli v průběhu středověku stále nacházet jiné členy rodu erbu trojlistu.
Devět sil a lékař k tomu. Jméno devětsilu evokuje přímo superléčivé schopnosti této byliny, ale nejásejme. Na místě by bylo používat spíše jeden z lidových názvů – lopušnice.
Všichni se jistě shodnou na tom, že dřevo je vhodný a skvělý materiál i pro nejmenší děti.
Pojem známý spíše pod anglickým názvem „Loose parts play“ představuje formu hry s prvky a objekty, které nejsou pevně umístěné a se kterými mohou děti manipulovat podle vlastní fantazie.
Rozhovor s ředitelkou MŠ Světice.
Rozhovor s Gabrielou Blovskou, ředitelkou Mateřské škole Světice, která dlouhodobě podporuje práci s nástroji a metodu tvořivé hry.
Zvonek byl donedávna jedním z našich běžných ptáků. Dnes ho ale vídáme méně často. Není divu, protože celé dvě třetiny české populace zvonků jsou pryč. Jak to?
Kamnové kachle z období středověku a raného novověku nebyly jen funkčními předměty (tj. součástí kachlových kamen vytápějících místnosti), ale byly současně předměty uměleckými. Odráží se na nich představy tehdejších lidí o světě i jejich zájmy.
Kovářství patří k nejstarším řemeslům a patří i do nejstarších dějin městečka Říčany. Ve středověku kováři roztápěli výheň v kovárnách postavených daleko od ostatních domů, aby je ohněm neohrozili.
V předchozím díle jsme se seznámili s Jimramem z Říčan a s jeho široce rozvětvenou rodinou. Nyní si představíme poslední generaci pánů z Říčan, která sídlila na říčanském hradě.
„Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, pověz mi čížečku, jak sejou mák?“ Ze všech činností spojených v písničce s mákem – jak roste, kvete, jak lámou, melou a jedí mák – by si čížek poradil jen s jedinou, zato dobře. V minulosti bylo natolik běžné vidět čížka, jak vybírá mák z makovic, až se spojitost čížka s mákem promítla do lidové písně.
V předchozím díle jsme se seznámili s patrně nejvýznamnějším středověkým pánem z Říčan Oldřichem, který v Říčanech skutečně žil. Nyní se přesuneme do doby vlády králů z dynastie Lucemburků, jejichž současníkem byl Oldřichův vnuk Jimram.
Nášlapný ježek (zvaný též kotvička, vraní noha nebo vlčí udice) patří v rámci středověkých a raně novověkých militarií k hojně zastoupeným předmětům uchovávaných v českých muzeích.
V předchozím díle jsme se rozloučili s Ondřejem ze Všechrom, pravděpodobným zakladatelem hradu v Říčan. Po jeho smrti nastalo v dějinách rodu erbu trojlistu „temné období“.
S příchodem zimy ožívají v Říčanech krmítka pro ptáky. Pozorovat můžeme řadu druhů, které vídáme i během léta. S jedním z návštěvníků se ale v Čechách půl roku vůbec nesetkáme. Jikavec přilétá pouze na zimní návštěvu.
Knižní kování je často jediným pozůstatkem středověkých a novověkých knih, pokud se nám neuchovaly celé v archivech, v muzeích a v klášterních nebo zámeckých knihovnách. Zatímco papír, pergamen a kožená vazba se v průběhu věků zcela rozpadly, kovové části rukopisů vydržely.
Na boční stěně domu na Masarykově náměstí vedle pošty zůstává jméno Škába. Ten nápis tak starý není (zůstal po obchodě s hračkami, sklem a dárky, který tu byl ještě před dvanácti roky), ale připomíná jméno spjaté s tímto domem už od třicátých let. Tady se usadil Josef Škába, místní živnostník a také milovník loutkového divadla.
Mezi šlechtickými rody, které sehrály důležitou úlohu v českých dějinách v období posledních králů dynastie Přemyslovců, byl i rod erbu trojlistu. Ten se ve svých počátcích nazýval podle Všechrom u Strančic a až později můžeme jeho členy označit jako pány z Říčan.
Také vám na zahradě místy vyrůstají mladé doubky? Přitom v dohledu není žádný vzrostlý dub, nikdo je nezasadil, a přesto tu jsou. Tajným zahradníkem bývá chytrá sojka. Ale proč?
Každé malé dítě ví, že muchomůrky se nejedí. Možná proto se běžný houbař nechlubí, že má plný košík muchomůrek růžovek. Říká jim pěkně domácky masák nebo jen růžovka.
Při příjezdu do Říčan od Uhříněvsi nelze neminout budovu, která patří společně s věžáky na Komenského náměstí k dominantám Říčan viditelným z dálky. Onou stavbou je administrativní budova někdejšího podniku Interiér Říčany, který proslul výrobou nábytku.
Trojdílnou sérii vyprávění o rodině Brunclíkově zakončíme příběhem staršího syna Václava Brunclíka. Předčasně zemřelý Luděk byl nadaný všestranný sportovec.
K dobrému jídlu patří i dobré pití, a tím je pro většinu obyvatel naší země pivo. To se u nás vařilo nejpozději od doby železné, ale spíše již dříve.
Václav Brunclík, otec letce Zdeňka Brunclíka, o kterém jsme psali v prázdninovém čísle městského věstníku, byl truhlářský dělník z Podkrkonoší. Do Říčan přišel po první světové válce za prací společně s Jindřichem Hoftou, kterého čtenáři znají ze vzpomínek jeho syna Dalibora.
Ještě nedávno tady stála opuštěná trafika, dnes tu vzniká nový dům. Kdo si vzpomene, že vedle Labutě bývalo hodinářství, ve kterém kraloval pilný, oblíbený hodinář?
Může se v Říčanech objevovat pták, o jehož životě ještě zdaleka nevíme všechno? Může. Většina z vás se s ním nikdy nesetkala, ale možná jste ho zaslechli. Tím tajemným tvorem je chřástal polní.
Aktuálně PRO PEDAGOGY MŠ Chcete děti podporovat ve vymýšlení vlastních nápadů a jejich realizaci?V rozvoji jejich samostatnosti a sebedůvěry? Inspirujte se metodou pro rozvoj tvořivých činností v MŠ. Můžete si
Muzeum a zahrada
Rýdlova 271/14
ukázat na mapě
Dvorek
naproti muzeu
ukázat na mapě
výuková místnost, Sportovní hala
Škroupova 2026/2
ukázat na mapě
Říčanská hájovna
Říčany 375
ukázat na mapě
Geopark Říčany
v areálu 1. základní školy, Říčany, Masarykovo nám. 71.
ukázat na mapě
Depozitář muzea
Zděbradská 26, Říčany Jažlovice
nepřístupný pro veřejnost
