Zmizelé kovárny
Kovářství patří k nejstarším řemeslům a patří i do nejstarších dějin městečka Říčany. Ve středověku kováři roztápěli výheň v kovárnách postavených daleko od ostatních domů, aby je ohněm neohrozili.
O čem přemýšlíme,
na čem pracujeme,
co chceme sdílet
Kovářství patří k nejstarším řemeslům a patří i do nejstarších dějin městečka Říčany. Ve středověku kováři roztápěli výheň v kovárnách postavených daleko od ostatních domů, aby je ohněm neohrozili.
V předchozím díle jsme se seznámili s Jimramem z Říčan a s jeho široce rozvětvenou rodinou. Nyní si představíme poslední generaci pánů z Říčan, která sídlila na říčanském hradě.
„Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, pověz mi čížečku, jak sejou mák?“ Ze všech činností spojených v písničce s mákem – jak roste, kvete, jak lámou, melou a jedí mák – by si čížek poradil jen s jedinou, zato dobře. V minulosti bylo natolik běžné vidět čížka, jak vybírá mák z makovic, až se spojitost čížka s mákem promítla do lidové písně.
V předchozím díle jsme se seznámili s patrně nejvýznamnějším středověkým pánem z Říčan Oldřichem, který v Říčanech skutečně žil. Nyní se přesuneme do doby vlády králů z dynastie Lucemburků, jejichž současníkem byl Oldřichův vnuk Jimram.
Nášlapný ježek (zvaný též kotvička, vraní noha nebo vlčí udice) patří v rámci středověkých a raně novověkých militarií k hojně zastoupeným předmětům uchovávaných v českých muzeích.
V předchozím díle jsme se rozloučili s Ondřejem ze Všechrom, pravděpodobným zakladatelem hradu v Říčan. Po jeho smrti nastalo v dějinách rodu erbu trojlistu „temné období“.
S příchodem zimy ožívají v Říčanech krmítka pro ptáky. Pozorovat můžeme řadu druhů, které vídáme i během léta. S jedním z návštěvníků se ale v Čechách půl roku vůbec nesetkáme. Jikavec přilétá pouze na zimní návštěvu.
