V pátém díle seriálu o říčanských domech a jejich sklepeních se podíváme do Podskalí. Skutečně vzniklo pod skálou, a to pod tou, na které se tyčil středověký hrad, dnes zřícenina.
Velká část břidlice byla z někdejšího skalnatého ostrohu odtěžena, nachází se i ve stěnách domků v této ulici.
V Podskalí našly bydlení rodiny, pro které byl dům na náměstí finančně nedostupný, ale které chtěly využívat výhod života ve městě. V minulých dobách bychom ji mohli nazývat “šefcovskou čtvrtí”, protože tady bydlela řada obyvatel, kteří se živili obuvnickým řemeslem. Domy jsou zde menší, ale o to větší kouzlo mají.
Na otázku, zda tady domky byly už před zničením města za třicetileté války, nám může odpovědět zejména archeologie… anebo třeba právě naše bádání ve zdejších sklepeních.
V Podskalí začínáme domem čp. 97, který tu podle informací Gustava Trnky v knize Město Říčany v minulosti I přítomnosti (1913) stojí od druhé poloviny 18. století. Jeho součástí je nádherný a velmi zachovalý sklep. Můžeme se domnívat, že je to ten původní, který vznikl s první podobou tohoto objektu.
Nájemci, obyvatelé a majitelé domu podle Gustava Trnky, matrik a katastru: Dům nechala kolem roku 1770 postavit Magdalena Jeřábková. Roku 1786 jej předala dceři Rozálii, provdané Smutné. V roce 1872 zde proběhla svatba zedníka Josefa Hrušky s Annou, dcerou Josefa Ptáčka, tesaře v Říčanech čp. 97. O dva roky později se jim narodila dcera Marie a za další dva roky dcera Anna. V roce 1880 se ženil Jan Mourek, obuvník z Říčan čp. 97 s Marií, dcerou Josefa Ptáčka, měšťana v Říčanech čp. 97. V roce 1882 se v tomto domě Františkovi Ptáčkovi, mistru obuvnickému, a jeho manželce Anně narodila dcera Juliana, roku 1898 Karel, v roce 1900 Anna a o dva roky později Jaroslav. Roku 1920 se oženil Karel Ptáček, svrškář v Říčanech čp. 97, s Annou, dcerou Františka Kautského, obuvníka v Říčanech čp. 201. Od druhé poloviny 19. století dům vlastnila rodina Ptáčkových (1850 – Josef a Anna Ptáčkovi, 1881 – František a Anna Ptáčkovi, 1929 – Jan Ptáček).
Popis sklepa: Sklep má vstupní část se dvěma zachovalými, obdobně provedenými a tvarovanými většími nikami ve stěnách. Sloužily k odložení věcí, které měly být dobře dosažitelné, “po ruce”, případně těch, které měly být více chráněny proti vlhku. Nemohlo jich být mnoho a nepředpokládalo se u nich trvalé uskladnění. U úložných prostorů naši předkové sledovali praktičnost a byli dosti vynalézaví. Z této části zabočíme vlevo do hlavního sklípku. Je sklenut valenou klenbou z lomového kamene místního původu.
Martin Škába ve spolupráci s Muzeem Říčany
Foto: Martin Škába a Muzeum Říčany
