Vachta je sličná kráska z bažin, okraje květů má zdobené jemnými třásněmi. Na Říčansku je opravdu vzácná, přirozeně tu roste pouze na jediném místě.
Žádný jiný druh vachty než vachta trojlistá není. Celkově se vyskytuje nejen v Evropě, ale i v Severní Asii a v Severní Americe.
U nás roste roztroušeně až vzácně, hlavně ve středních a vyšších polohách. Jako vlhkomilný druh můžeme vachtu nalézt na zamokřených loukách a slatinách nebo na okrajích tůní a čistých rybníků. Vachtě vyhovují hutné, na živiny chudé půdy. Je světlomilná a snáší i dlouhodobé zaplavení.
Vachta je vytrvalá bylina se silným oddenkem. Poznáme ji snadno podle trojčetných, svěže zelených listů. Podoba listů se odrazila v mnoha lidových názvech, například hořký jetel, třílistník obyčejný, vodní jetel nebo trojan vodní. V řapíku listů je pletivo, které obsahuje velké dutiny vyplněné vzduchem (říká se mu aerenchym), mokřadním rostlinám pomáhá růst k hladině i při zaplavení.
Kvete nejčastěji v květnu a červnu, bílými až slabě narůžovělými květy, které jsou seskupené do vzpřímeného hroznu. Plodem je tobolka s tvrdými semeny, která mohou plavat na hladině.
V lesním mokřadu nedaleko Tehovce roste jediná přírodní populace vachty v širokém okolí Říčan.
Vachtu je možné koupit v zahradnictví a doma vysadit. Úžasná je v mělkých okrajích zahradních jezírek. Přijďte si ji prohlédnou do Geoparku Říčany!
V minulosti lidé vachtu považovali za plevel, který snižoval kvalitu sena z vlhkých luk. Listy vachty špatně vysychaly a seno pak plesnivělo. Dnes je vzácná hlavně kvůli úbytku stanovišť, kde by mohla růst. Patří mezi zákonem chráněné rostliny.
Dříve se vachta používala jako léčivá rostlina, především na žaludeční potíže. Její listy se přidávaly i do hořkých likérů, kde nahrazovaly kořen vzácnějšího hořce.
Jakub Halaš
