Hračky a hry: Jak a proč si hrajeme?

Hračky tvoří nedílnou součást lidské historie. Od nejstarších dob si lidé potřebovali hrát a hračky tak dodnes tvoří neoddělitelnou součást kultury, která odráží vývoj společnosti a formuje vývin každého jedince.

Z naší sbírky jsme vybrali předměty, které mají z valné většiny společnou jednu věc: jsou jakýmsi malým obrazem velkého světa. Při antropologickém a etologickém studiu hry a hraček totiž narážíme na to, že dětské hračky jsou vlastně většinou napodobeninami předmětů ze světa dospělých. Jejich prostřednictvím se s dospělým světem děti seznamují a napodobováním dospělých činností se učí dovednostem, které budou později využívat v životě. Odpradávna si tak děti hrály s miniaturami „dospěláckého“ nářadí a náčiní a napodobovaly činnosti, které spatřovaly v okolním světě velkých.

Je jedno, jestli se díváme na panenky, modely strojů nebo stavebnice měst – všechny tyto hračky dávají dětem možnost hrát si na určitou roli – matku, traktoristu, projektanta. Právě přebírání těchto vymyšlených rolí dětem umožňuje zažívat dobrodružství, díky nimž si osahávají okolní svět a získávají zkušenosti tolik potřebné pro vlastní vývoj. Platí to jak o těch nejjednodušších hračkách, kterými se mohou stávat pouhé klacky a šišky, které se v dětské představivosti promění v meče a šípy, tak i o velmi sofistikovaných stolních nebo počítačových hrách. Každá taková hračka umožňuje uživateli vcítit se do imaginární role někoho, kým ve skutečnosti není, a tím tak rozšiřovat svoje sociální ego a zkoumat své vlastní hranice. Z antropologických a etologických studií víme, že simulace vjemů a fantasie prostřednictvím hraček je v ohledu vývoje jedince nenahraditelná. Dostatek správně volených hraček zásadně napomáhá zdravému vývoji člověka a umožňuje mu vyzkoušet si různé životní role a činnosti. Díky této zkušenosti pak může v dalším životě činit rozumnější a svobodnější volby. Hraní si je také velmi důležitým nositelem sociálních hodnot. V jednoduchosti můžeme říct, že hračky, se kterými si hrajeme, odráží určitý stav společnosti, který tím, že si s nimi hrajeme, dědíme. I proto dnes sledujeme vášnivé diskuse o tom, jak určité hračky reprezentují stereotypy, které část společnosti označuje za patriarchální nebo rasistické. Hračky jsou nositeli kultury, aniž si to většina z nás uvědomuje. Vyniká to třeba při srovnávání hraček napříč různými kulturami. Vždyť jen samotný pohled na panenku Barbie nabývá bizarních rozměrů třeba ve společnostech, v níž ženy chodí zahalené.

Hra ale samozřejmě není jen doménou dětí. Vždy si hráli i dospělí. V naší sbírce to dokládá nejstarší vystavený exponát – keramický hrací kámen, který může být až 500 let starý a zřejmě sloužil k hraní nějaké hazardní hry.

Pojďte se s námi podívat do malého světa velkých věcí. Zmenšeniny říše dospělých odpradávna pomáhaly dětem připravovat se na život, který je čeká. Ať už se jedná o péči o děti a zvířata, o učení se obsluze strojů, simulování společenského života, stavění vymyšlených měst, vybavování fiktivní domácnosti či prožívání adrenalinu závodníků na okruhu – to všechno jsou způsoby, kterými se malí lidé stávají postupně lidmi velkými. Je důležité dávat jim možnost si prostřednictvím hry osahat co nejvíce aktivit a načerpat nejrozličnější zkušenosti. Hry a hračky patřily a patří ke zdravému vývoji dětí a ke způsobu aktivního odpočinku, který stále prospívá i dospělým. Prostě a jednoduše: hrajeme si rádi, a i po další staletí a tisíciletí to tak zůstane!