1) Hra se prolíná s tvořením.
Děti si mohou s materiály a výrobky hrát v průběhu aktivity i po jejím skončení, mohou je libovolně přetvářet a upravovat. Mohou si je vzít s sebou ven nebo je třeba umístit do domečku, který postaví z běžné stavebnice. Hotové výrobky nekončí na nástěnce.
2) Přenášení aktivity z dospělého na dítě.
To znamená, že rozhodnutí o tom, co, z čeho a jak se bude tvořit, jak řešit případné problémy a co se bude dít s výsledným výrobkem, je na dítěti, ne na pedagogovi. Dospělý v tvořivé hře plní spíše roli průvodce – připravuje vhodné prostředí, učí děti, jak dodržovat pravidla bezpečnosti a reflektuje s nimi jejich práci.
3) Klademe důraz na proces, nikoli na výsledek.
Děti nemusejí během aktivity vyrobit nějaký výrobek. Cíle aktivit se týkají rozvoje dovedností a kompetencí dítěte, nikoli výsledků jeho práce. Jednoduše řečeno: to, co se dítě naučí, není vždy vidět. Kompetence k učení rozvíjíme u dítěte, které po celou aktivitu „jen“ stříhá jehličí, i u dítěte, které vytvoří panenku z klacků.
