Vidle jsou nástrojem, který člověka provází již od pravěku. Sestávají z dřevěné tyčovité násady, na kterou je nasazena obvykle železná část, opatřená nejméně třemi hroty. Dříve se používaly i vidle celodřevěné. Nejznámější jsou tříhroté vidle podávky, které sloužily a dosud slouží k práci se senem a slámou. Dále existují rycí vidle (používané podobně jako rýč), vidle na štěrk (používané jako lopata), šestihroté vidle na řepu či devítihroté vidle na brambory a kořenovou zeleninu. Speciálním druhem vidlí je kopáč se zahnutými hroty, který slouží k posouvání sena a slámy. Vidle sloužily v orientálních zemích i jako lovecký nástroj k lovu ryb a sběru mořských hub. Zde se z nich vyvinula zbraň zvaná trojzubec, která se posléze objevila i v Evropě. Trojzubec byl atributem hinduistického boha Šivy či antického boha moří Poseidóna (Římany nazývaného Neptun). Jakožto atribut pohanských bohů v době vítězství křesťanství nad pohanstvím přešel trojzubec (potažmo vidle) na nepřítele křesťanství Satana (ďábla) a jeho pomocníky čerty. Vidle jsou ovšem rovněž odznakem venkovského lidu, který s nimi pracuje, od čehož je odvozeno pejorativní označení vidlák. Vidle mají i své vlastní muzeum v Lichnově na Bruntálsku, kde se konají různé satirické sportovní akce, jako například Vidlácké neolympijské hry.
Vidle ve sbírce Muzea Říčany pochází z Říčan a Nedvězí a ve většině případů se z nich dochovaly pouze železné části. Jedinými kompletními vidlemi jsou podávky, které daroval muzeu pan Cingr (na snímku). Tyto vidle patřily firmě stavitele Větrovce a sloužily k vykládání sena ze žebřiňáků za účelem krmení firemních koní.
Mnozí propadají pekelným představám o dalším vývoji situace, jiní se věnují práci na zahrádce – vidle člověka zkrátka mohou provázet i v době epidemie. Jakmile to bude možné, budete moci navštívit chystanou výstavu „Proměny krajiny – Je to ve vašich rukou“ a připomenout si práci „vidláků“ předešlých generací.
Jan Boukal
