prostor pro moderní vzdělávání

Prstnatec májový

Prstnatec májovýDactylorhiza majalis Vlhké louky jsou domovem pro řadu jedinečných rostlin. Podívejme se, jak stát k těmto lokalitám dříve přistupoval. Rok 1959: „Socialistická ekonomika v našem zemědělství umožňuje cílevědomé regulování vodního režimu nejen podle místních potřeb, nýbrž i z hlediska potřeb výroby. Meliorace jsou jednou ze základních podmínek zvelebení zemědělské výroby.“ Rok 1961: „Ve třetí pětiletce bude v českých krajích meliorováno […]

Vidle

Ze sbírek muzea: Vidle Vidle jsou nástrojem, který člověka provází již od pravěku. Sestávají z dřevěné tyčovité násady, na kterou je nasazena obvykle železná část, opatřená nejméně třemi hroty. Dříve se používaly i vidle celodřevěné. Nejznámější jsou tříhroté vidle podávky, které sloužily a dosud slouží k práci se senem a slámou. Dále existují rycí vidle (používané podobně jako rýč), vidle na štěrk (používané jako lopata), […]

Karel Vladimír Burian

Karel Vladimír Burian: Vzpomínka na známého říčanského hudebníka a učitele Dne 24. května uplyne už dvacet od úmrtí významné osobnosti říčanského kulturního života Karla Vladimíra Buriana. Zemřel den po svých 77. narozeninách. Byl to jeden z mých učitelů na měšťanské škole a potom i na Jedenáctileté střední škole v Říčanech. Také můj soused z Nerudovy ulice, ve které jsem dřív bydlel. Zakladatel a dirigent pěveckého sboru, jehož jsem byl členem, […]

Otakar Nebuška

Otakar Nebuška, odborník mezi ochotníky (1) V odborném hudebním světě známý kritik, publicista, organizátor i skladatel působil léta také v Radošovicích. Bydlel v domě č.p. 146. Ovlivnil činnost divadelního spolku Dramatika, angažoval se v Sokole i v Okrašlovacím spolku. V roce 1948 jej Syndikát českých spisovatelů a skladatelů ustanovil hudebním patronem říčanského okresu. Otakar Nebuška se narodil před 145 lety, 28. května 1875, jako prvorozený syn […]

Říčanské děti na konci druhé světové války

Říčanské děti na konci druhé světové války V posledních měsících války školu na náměstí zabrali němečtí vojáci, a tak se žáci a žákyně učili různě – v jiných budovách, nebo i doma. Nahlédněme do té doby díky vyprávění tří místních pamětníků. Oldřich Schreiber (1932) si vybavuje, že vojáci ubytovaní ve škole chodili na cvičiště ke Kolovratům a s některými kluky je chodili zdálky pozorovat: „Oni pochodovali a zpívali… A tam […]

Search