Menu
Kde se v Říčanech vzal japonský meč?
Naše wakizaši vyrobil japonský mečíř Kijonobu, původem z oblasti dnešní prefektury Yamaguči. Toto jméno nesl celý mečířský klan po dobu neuvěřitelných 500 let.
Náš meč je zřejmě z období Edo (1603–1867). Zajímavé je, že rukojeť je omotána rejnočí kůží.
Do Říčan ho přivezl prvoválečný legionář Rudolf Zvolánek. Je možné, že meč získal při návratu československých legionářů z Ruska přes Japonsko zpět do Čech.
UKÁZKA: Podívej se na dokument o životě samurajů v Japonsku a o výrobě jejich zbraní.
Prohlédni si tuto zbraň a naše další sbírkové předměty na portálu eSbírky.cz.
Japonské meče
Ve sbírkách Muzea Říčany nalezneme také exotické zbraně. Mezi nimi vyniká tento japonský samurajský meč zvaný wakizaši. Ta byla samurajovou doplňkovou zbraní k delšímu meči – kataně.
Samuraj – cesta cti
Samurajové tvořili ve středověkém Japonsku privilegovanou třídu válečníků, kteří se řídili zvláštním morálním řádem založeným na cti a poslušnosti ke svému pánu. Sám výraz samuraj se dá volně přeložit jako „ten, kdo slouží“. Samurajové byli cvičeni nejen k umění boje, ale také k bezmezné poslušnosti. Méně se už ale ví, že se věnovali také čajovým obřadům, skládání květinových obrazců nebo básnické tvorbě. Jejich život se řídil kodexem zvaným bušidó („cesta válečníka“), který v sobě zahrnoval příkazy ke klidu, rozvaze, poslušnosti, odvaze, respektu, cti a slávě.
Krutí básníci
Samurajové však dovedli být také velmi krutí. Nepřátelům uřezávali hlavy, ty pak svému pánu nosili na důkaz svého úspěchu a odvahy. Ve volném čase se směli věnovat studiu, sokolnictví, psaní básní nebo lovu. Naopak úplně zakázaný byl tanec a vlastně leccos, co bychom dnes nazvali všední zábavou. Samuraj musel vždy působit důstojně a vyrovnaně – nemohl si dovolit být jakkoli zesměšňován. V případě porušení samurajského mravnostního řádu byl ukládán nejvyšší trest – nařízená sebevražda.
Seppuku
Touto sebevraždou je seppuku (u nás mylně nazýváno hara-kiri, což je hanlivý výraz). Rituální rozpárání vlastního břicha právě pomocí katany nebo wakizaši bylo vyhrazeno jen a pouze samurajským bojovníkům. Důvodem pro seppuku mohl být morální prohřešek nebo snaha přesvědčit pána o vlastní pravdě. Zvláštním případem je pak sebevražda, kterou samuraj následoval svého zemřelého pána. Často ale samurajové bez pána (tzv. róninové) brázdili osamoceně zemi a pokračovali v životě cti a slávy.
