Zbraň jako symbol
Naše halapartna pochází zřejmě z 19. století. Do sbírek našeho muzea se dostala v roce 1955, kdy bylo zrušeno nedaleké muzeum v Nedvězí.
Halapartnu nosil jako čestný odznak ponocný, který troubením na roh hlásil, kolik je zrovna hodin. Měl na starost bezpečnost potemnělého nočního městečka.
Halapartny se také často stávaly výzdobou šlechtických a měšťanských domů. Inu, každá doba má svůj dekorativní styl. Představte si, že místo akvárka s rybičkami máte na poličce pěknou kovanou halapartnu.
UKÁZKA: Halapartny i v současnosti používá Švýcarská garda, která chrání sídlo papeže ve Vatikánu. Švýcarská garda je nejstarší bez přestávky fungující vojenskou jednotkou na světě.
Prohlédni si tuto zbraň a naše další sbírkové předměty na portálu eSbírky.cz.
Z bojiště na poličku
Je nám jasné, že s rozvojem střelných zbraní začaly meče, sekyry a další chladné zbraně patřit do historie. Ostatně k čemu by člověku byl meč, když má pistoli?
V průběhu dějin ale zbraně užívané na krátkou vzdálenost nevymizely, často jen přijaly jinou roli. Jako v případě naší halapartny, která je typickým příkladem zbraně, která se z obranného nástroje postupně stala symbolickým odznakem a dekorativním předmětem.
Šup s ním z koně!
Původně sloužily halapartny ve středověku jako zbraň pro boj s jízdou. Rytíř na koni představoval v bitvě moc srovnatelnou s dnešním tankem a nebylo snadné se takové síle ubránit.
Ve 13. století tak vznikly halapartny, jejichž základním účelem bylo shodit jezdce z koně. Zbroj byla těžká a neobratná, rytíři tak dělalo při pádu z koně problém už jen zvednout se ze země. V důsledku pádu se také zbroj často promáčkla. To mohlo způsobit i vážné zranění, nebo se rytíř dokonce v důsledku zohýbání zbroje prostě udusil.
