Pojem známý spíše pod anglickým názvem „Loose parts play“ představuje formu hry s prvky a objekty, které nejsou pevně umístěné a se kterými mohou děti manipulovat podle vlastní fantazie.
Termín volné prvky v článku The theory of Loose Parts: How NOT to Cheat Children [1] (volně přeloženo Teorie volných prvků: Jak být upřímný k dětem) z roku 1971 poprvé použil britský malíř a sochař Simon Nicholson. V textu zdůrazňuje potřebu dětí stavět, hrát si s vodou, s ohněm a s přírodními objekty jako přirozenou dovednost, kterou má každý z nás, nezávisle na tom, s jakým tvořivým talentem jsme se narodili. Vyzdvihuje fakt, že každý může být tvořivý, když má k dispozici „tvořivé prostředí“. Tím prostředím jsou pro Nicholsona právě volné prvky, které popisuje jako tzv. proměnné. A hned dodává příklady jako materiály a tvary; fyzikální úkazy, jakými jsou například magnetismus, gravitace, elektřina; tekutiny jako plyny a kapaliny; zvuky, muzika, emoce; chemické reakce; vaření a oheň; lidé a zvířata; rostliny; slova; koncepty a myšlenky. S tím vším si děti rádi hrají, experimentují, objevují a tvoří.
Nicholsonův článek měl obrovský vliv na pracovníky v předškolním vzdělávání, lektory a pedagogy volnočasových aktivit, zážitkového učení, environmentální výchovy nebo učení venku. Myšlenku volných prvků jako určitý princip volné hry popsal také krajinářský architekt C. Th. Sørensen, který v roce 1943 vytvořil první tzv. tvořivé hřiště (v dánštině „skrammellegeplad“ nebo „byggelegeplad“, volně přeloženo: nepořádné hřiště nebo stavební hřiště). Od poloviny 20. století vzniká síť tzv. Adventure Playgrounds, vyznačující se převážně tím, že si na nich děti hrají s všemožnými materiály. S různými prkny, bednami, pneumatikami, trubkami, provazy a mnoha jinými věcmi. Hlavní myšlenkou je právě volný prvek, se kterým dítě manipuluje, hraje si s ním, staví a objevuje jeho vlastnosti.
První pohled na hru s volnými prvky nebo na tvořivé hřiště může někoho odradit. Děti běhají mezi „odpadky“, staví nebezpečné stavby, pracují s nástroji, jsou špinavé, smějí se, jsou divoce svobodné a vymýšlejí různé nápady. Jaké jsou tedy přínosy hry s volnými prvky? A jak můžeme dětem tvořivé prostředí připravit, abychom i my dospělí – s různou mírou potřeby bezpečnosti pro dětskou hru – do toho šli?
Přínosy hry s volnými prvky:
1) Volným prvkem je myšleno, že věc/objekt/materiál jsou stejně jako otevřená otázka „otevřené“ pro různé možnosti a interpretace. Například papírová trubka může být nejprve komínem, podruhé tunelem, potřetí dlouhatánským nosem loutky nebo třeba dřevěnou nohou jednookého piráta, kapitána Barbossy, pak zase mostem přes divokou řeku, ve které číhají krokodýli, a konečně kusem robota s anténou nebo raketovým pohonem.
Proměnlivost a otevřenost daného předmětu nám umožní experimentovat a vymýšlet mu pokaždé nový smysl, využití nebo koncept. Tyto výzvy a podněty, čím výše zmiňovaná trubka může být, jsou zápalnou jiskrou pro rozvoj tvořivého myšlení. V obecné rovině je tvořivé myšlení dovednost, kdy umíme inovativně například spojit dvě věci jinak, zkombinovat různé možnosti a vymyslet vlastní řešení. Při tvořivém myšlení zapojujeme svoji zkušenost (trubka je podobná tunelu, dá se jí projet autíčkem), pojmenováváme své představy o světě (robot může letět do vesmíru s raketovým pohonem), jsme pohotoví a iniciativní (co vymyslím, když potřebuji přejít přes divokou řeku plnou krokodýlů), můžeme dát průchod svým emocím a hrát si na něco (budu hrozivý kapitán pirát všech moří s dřevěnou nohou).
Dovednost experimentovat s volnými prvky a vymýšlet nová nebo originální řešení je celoživotní kompetence, kterou lidé uplatňují denně. A nejde jenom o volné prvky fyzické. Za volné prvky můžeme považovat i myšlenky, slova, čísla nebo rovnice. Jak často musíme spojit slova do nové věty, abychom popsali konkrétní zkušenost nebo pocit? Konec konců i ve vědeckých postupech ověřujeme, zda nás nová kombinace a cesta dovedou k novému vynálezu.
2) Volné prvky souvisí s wellbeing. Metodika pro hru s volnými prvky, vydaná skotskou iniciativou Inspiring Scotland[2], upozorňuje na přínosy hry spojené s tzv. wellbeing (pro češtinu neexistuje přesný název, průřezově můžeme mluvit o významu „cítit se dobře a dobře fungovat“[3]).
Například:
3) Hra s volnými prvky podporuje čtenářskou a matematickou pregramotnost. Při hře s volnými prvky si děti ke své hře vytváří příběhy, slovně nám popisují své stavby, jak fungují a proč je vytvořily. Učí se tak pojmenovávat své představy, cvičí názvosloví pro konstrukční prvky, materiály a jejich vlastnosti. Hra s volnými prvky také výrazně podporuje počítání a třídění. Děti skládají obrazce, řady, posloupnosti a přitom počítají. Kolik tady mám klacků a kamenů? Potřebuji jedno, nebo dvě prkna ke stavbě? Můžeme také pozorovat, jak děti hru s volnými prvky realizují vzhledem ke své výšce, řeší orientaci v prostoru, pohyb a vzdálenosti, vyměřují a odhadují. Juliet Robertson ve své knize Messy Math[4] vyjmenovává mnoho příkladů her a popisuje, jak se matematická pregramotnost prolíná s hrou s volnými prvky. Díky hře se tak děti učí, aniž by věděly, že se učí, což je ideální vzdělávací situace pro předškolní věk.
Tipy a rady z praxe
1) Co můžeme použít jako volné prvky?
– Dřevěné špalíčky různých velikostí, prkna, palety, klacky, kmeny, odřezky od truhláře,
– hromádky kamení, oblázky,
– staré hrnce, plecháčky, vařečky, ešusy, talíře, kbelíky, sítka,
– šišky, žaludy, ulity, listy, kaštany, ořechy,
– bedny, bedýnky, přepravky, papírové krabice, krabičky, dózy
– trubky, roury, truhlíky, květináče,
– provázky, lana, látky, staré oblečení, prostěradla, knoflíky, špalíčky a kolečka.
2) Ve třídě i venku na zahradě je vhodné pro hru s volnými prvky vyhradit „hrací zónu“, kde mohou prvky ležet volně a nebudit dojem „nepořádku na zahradě“. Bývá častým argumentem, že prostředí nevypadá dobře a že zde nelze například sekat trávník. Pokud místu vyhradíte tuto funkci, že si tam děti hrají s volnými prvky a jinde ne, tak vám toto pravidlo vše velice usnadní.
3) Pro hrací zónu můžete spolu s dětmi vyrobit cedulku, na které místo pojmenujete a dáte mu řád. S dětmi vytvoříte pravidla, například zásadu, že volné prvky se nikam mimo zónu neodnášejí.
4) Svůj záměr a smysl hry s volnými prvky si můžete poprvé vyzkoušet v malém měřítku. Není třeba začít hned tím, že na zahradu umístíte obří klády, dlouhá prkna, navezete mnoho palet a budete se bát, že se dětem něco stane.
5) Hra s volnými prvky může být pro někoho novou inspirací, ale i překvapením. Pokud vytváříte zónu na zahradě, kde se pohybují děti z jiných tříd a další kolegové a kolegyně, je potřeba s nimi o svém záměru komunikovat. Vysvětlit jim, proč chcete, aby si děti hrály s volnými prvky, a že to je více než „nepořádek na zahradě“. Také je dobré popsat přínosy hry s volnými prvky rodičům.
6) Materiály a předměty pro volnou hru vždy zkontrolujte, než je dáte k dispozici dětem. Když začínáte s volnými prvky, je třeba se nad každým předmětem zamyslet, jestli je opravdu vhodný a zda se za ním neskrývá nějaké zbytečné nebezpečí. Při prvním pohledu nás to nemusí napadnout, ale během hry vidíme, že věc není vhodná, protože si o její ostrou hranu mohou děti ublížit. Jde například o plastové trubky, jejich ostré hrany je potřeba obrousit. Ze starých pneumatik, které jsou velice oblíbeným volným prvkem, mohou někdy trčet drátky, které měly původně pneumatiku zpevňovat.
Dobré tipy a rady lze nalézt v již citované metodice Loose Parts Play Toolkit, dostupné na internetu. Česká kniha Svobodná hra[1] od Justiny a Petra Danišových poskytuje také mnoho inspirací i teoretických podkladů pro přínosy hry s volnými prvky.
Carolina Sidon
[1]https://media.kaboom.org/docs/documents/pdf/ip/Imagination-Playground-Theory-of-Loose-Parts-Simon-Nicholson.pdf
[2] https://www.inspiringscotland.org.uk/wp-content/uploads/2019/07/Loose-Parts-Play-Toolkit-2019-web.pdf
[3] Pracovní skupina SKAVu pro wellbeing nabízí definici, že je to „stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život. Viz: https://uspechzaka.cz/wp/wp-content/uploads/2021/01/Lenka-Felcmanova-Podpora-wellbeingu-v-ceskych-skolach.pdf
[4] ROBERTSON J., Messy Math, Independent Thinking Press, 2017, ISBN 9781781352663
[5] DANIŠ P., DANIŠOVÁ J., Svobodná hra: jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti, Praha: Smart Press, 2020, ISBN 978-80-88244-17-2
