Přiblížil se čas Vánoc, kdy se peče cukroví. To si obvykle doma dáváme na pěkné zdobené tácy a talíře, které vyndáme z kredencí pouze při výjimečných událostech. Napadlo vás však někdy talíř či tác otočit a prohlédnout si jej zespodu? Často se na spodní straně nádobí z porcelánu nebo kameniny nachází značka výrobce.
Co je to kamenina? Jedná se o druh keramiky vypálené při vysoké teplotě. Hlína, z níž se kamenina pálí, obsahuje rozličné příměsi (převážně jíl), díky nimž při vysokém výpalu dojde ke slinutí (tj. spečení a zesklovatění) keramické hlíny. Ke slavným výrobcům kameninového zboží náležela ve středních Čechách manufaktura v Týnci nad Sázavou, založená hrabětem Františkem z Vrtby již roku 1791. V 1. polovině 19. století došlo k rozkvětu manufaktury, která se ovšem potýkala s konkurencí v podobě kameniny dovážené z Anglie. Hrabě z Vrtby však roku 1830 zemřel bezdětný a před svou smrtí odkázal týneckou manufakturu svým příbuzným Lobkovicům. Lobkovicové zavedli u nových produktů dosud neužívané barvy – modrou, zelenou, hnědou a černou (ta byla užívána v případě, že se na výrobcích nacházela vyobrazení krajiny). Nedostatek dřeva a uhlí a špatné spojení s Prahou však způsobovaly, že manufaktura začala krachovat a musela rozšiřovat své pole působnosti. V manufaktuře se pak mimo kameniny vyráběly trubky, polévaly dlažební kostky nebo drtily kosti na výrobu spondia, látky užívané v cukrovarnictví. K uzavření manufaktury došlo v roce 1866. Starší kamenina byla opatřena značkou s parohy (erb hrabat z Vrtby) a různými nápisy, např. „Wrby in Teinitz“, pozdější výrobky z doby Lobkoviců byly opatřeny značkou v podobě věnce s knížecí korunkou a zkratkou „F. L. W. (= Fürst Lobkowicz – Wrby) in Teinitz“. Množství výrobků z lobkovického období uchovává ve své sbírce i Muzeum Říčany, což vzhledem ke vzdálenosti od Týnce (cca 25 km) není nijak překvapivé. Velké množství týnecké kameniny si lze prohlédnout přímo v muzeu v Týnci, dále se nachází například ve sbírkách Národního muzea, muzea v Pyšelích nebo v muzeu v Netvořicích.
Jan Boukal
