prostor pro moderní vzdělávání

Tomáš Šimon Kozák

ÚvodPíšeme pro vásTomáš Šimon Kozák

Tomáš Šimon Kozák (1886–1975):
cestovatel, loutkář, dramatik a žurnalista

Vlastním jménem Karel Kozák (pseud. Tomáš Šimon, též Chrbský či Rudi Dede) se narodil 20. ledna 1886 v Červeném Kostelci u Náchoda do rodiny tajemníka městského úřadu. Jeho otec však zemřel, když bylo mladému Karlovi pouhých 15 let. Musel proto již v  tomto věku převzít na svá bedra tíhu obživy. Nastoupil do obchodního podniku s textilem, kde se brzy vypracoval na samostatného obchodního cestujícího. V  této roli procestoval před 1. světovou válkou Balkán a Turecko, přičemž vedle pracovních povinností projevoval i kulturovědně-etnografické zájmy, mj. nashromáždil řadu zajímavých kulturních artefaktů, které jsou dnes v rámci jeho pozůstalosti součástí sbírek říčanského muzea. Zmiňme např. roušku přes obličej pro muslimské ženy (nikáb – o něm se dočtete na muzejní dvoustraně), šátek Ahmedije, který si vázali kolem fezu muslimští poutníci či soubor osmanských mincí (viz Kurýr, listopad 2016). V roce 1912 se oženil a usadil se v Červené Hoře u Náchoda. Již tehdy se začal věnovat loutkovému a ochotnickému divadlu (napsal několik loutkových her).

Tomáš Šimon Kozák ve světničce domu v Červeném Kostelci. Mnohé z předmětů v místnosti jsou ve sbírkách Muzea Říčan. Foto: archiv Muzea Říčanyy
T. Š. Kozák rukující k armádě (k 18. pluku Hradec Králové). Foto: archiv Muzea Říčany

V  roce 1916 narukoval (v muzejním fotoarchivu je zachována skupinová fotografie jeho pochodové roty, tzv. marškumpanie). I v jistě nelehkých válečných podmínkách nepřestal věnovat pozornost kulturnímu prostředí, v němž se nacházel. Válečný osud jej zanesl do tehdy uherské Transylvánie (což patrně souviselo s rumunskou ofenzívou, po vstupu Rumunska do války na straně Dohody v roce 1916). Odtud přivezl cenný soubor lidových podmaleb na skle (viz Kurýr, prosinec 2017). Po návratu do civilu zřejmě ještě nějakou dobu působil v textilním obchodu. V r. 1921 se přestěhoval do Prahy, kde nejprve mohl lépe uplatnit své jazykově-literární nadání. Začal působit jako redaktor nejprve odborného časopisu pro domácí průmysl a poté v časopise Československá lesní stráž. Snad jeho etnografický zájem o tradiční lidové prostředí jej pak ve 30. letech vedl ke sblížení s agrárnickou stranou, v  jejímž aparátu začal pracovat. Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu neboli neformálně Agrárníci byla politická strana profilující se již od předválečné doby jako obhájkyně zájmů selského stavu, jejím členem byl též s Říčany spojený někdejší prvorepublikový premiér Antonín Švehla, poprvé zvolen do zemského sněmu v r. 1908 právě za obvod Říčany. Z  této doby pocházejí Kozákova dramata ze selského prostředí jako Sedlák Šolta (inscenovalo v r. 1932 Divadlo na Vinohradech) či Až pokvete hořec (inscenovalo v r. 1943 tzv. Prozatímní divadlo, tj. provizorní protektorátní scéna činohry Národního divadla umístěná v budově Karlínské operetní scény). U příležitosti slavnostního otevření světničky Boženy Němcové v  Červeném Kostelci r. 1942 pak byla uvedena jeho hra Městečko paní Barunky.

Během okupace odešel do důchodu. Po válce se již umělecky neprojevoval, ani nemohl (ani nejsou známy inscenace jeho her z této doby). V režimu Národní fronty od r. 1945 byla Agrární strana zakázaná a lidé s ní spojení byli ostrakizovaní jako více méně kolaboranti. Ani hodnoty tradiční selské kultury nebyly v kurzu, ostatně jim odbíjely poslední léta existence, než komunistický režim tuto část české společnosti a kultury brutálně a zřejmě nenávratně zničil. Karel Kozák se r. 1950 přestěhoval do tehdy ještě samostatných Radošovic u Říčan, kde žil až do své smrti 4. srpna 1975.

Jeho pozůstalost, kterou odkázal říčanskému muzeu, obsahuje, kromě již zmíněných artefaktů z cest, též řadu fotografií zejména z mládí, rukopisy jeho her, divadelní cedule z inscenací jeho her aj. Přesný rozsah teprve vyvstává na světlo v souvislosti s probíhajícím systematickým zpracováváním muzejních sbírek, již nyní však lze říct, že se jedná o zajímavý celek po nevšední a neprávem pozapomenuté osobnosti.

Literatura:
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985-2008. Heslo „Tomáš Šimon Kozák“ (díl 2, s. 903–904).
Soupis repertoáru od roku 1883 [online]. Praha: Národní divadlo [cit. 11-02-2019]. Dostupné na <http://archiv.narodni-divadlo.cz/>, heslo „Tomáš Šimon Kozák“.
Muzeum Říčany, archiv, fond „Tomáš Šimon Kozák“.

Jan Andrle, Muzeum Říčany

Search