Špaček obecný

Prvním ptákem, který se na jaře vrací do říčanských zahrad, bývá špaček. Přilétá už během února a začátkem března.

Když na trávníku zahlédneme černého ptáka, můžeme uvažovat, jestli jde o kosa, nebo o špačka. Jakmile na peří zpozorujeme žlutavě bílé tečky a zelenofialové odlesky, je to špaček. Navíc špaček po zemi běhá, zatímco kosák poskakuje sounož. Létá přímo a rychle, v letu má typickou siluetu se špičatými křídly a s krátkým ocasem.

Špaček obecný se přirozeně vyskytuje v mírném pásu od Evropy po jezero Bajkal a severní Indii. Koncem 19. století byl zavlečen do Austrálie, na Nový Zéland, do Severní Ameriky a do jižní Afriky, kde se úspěšně usídlil.
Populace ze severní a střední Evropy jsou obvykle tažné, zatímco ptáci ze západní a jižní Evropy se většinou příliš nestěhují.

V České republice hnízdí špaček na celém území, nejhojnější je v nížinách až pahorkatinách. Vybírá si světlé lesy, sady, parky a zahrady. Většinou hnízdí dvakrát za sebou. Hnízdo si staví v dutinách stromů nebo ve větších budkách, z větviček, z kůry a z kořínků. Vnitřek hnízda je vystlán stébly, chlupy a peřím. Na vejcích se střídají oba rodiče asi dva týdny. Za další asi tři týdny mláďata hnízdo opouštějí. Mladí ptáci jsou šedohnědí, beze skvrn. Průměrná délka života špačků je kolem 3 let, mohou se však dožít i více než 20 let.

Po vyhnízdění, od června a července, se špačci postupně sdružují v hejnech, která se pohybují krajinou. Od září začíná podzimní tah, ale někteří ptáci zůstávají i přes zimu u nás. Tah je neobvyklý – nedochází během něho ke kontaktu populací z jednotlivých míst. Ptáci z Čech zimují v severní Itálii, v jihozápadní Francii, ve Španělsku, v Portugalsku a v Maroku. Moravské a slovenské populace táhnou hlavně do Itálie, do Alžírska a Tuniska. Ptáci ze Saska a Polska letí do Anglie atd.

Na jaře se špačci živí hlavně hmyzem a bezobratlými živočichy. S tím, jak dozrávají semena a plody rostlin, se postupně zvyšuje jejich podíl v potravě. Špačky „milují“ vinaři, kterým ptáci dokážou bleskově sklidit nestřeženou úrodu. Na rány z plašičů (připomínají výstřel) už jsou zvyklí. Funkční ochranou jsou sítě nad vinicí.

Vidět obří hejno špačků, které se v pohybu stále přeskupuje a vytváří živé obrazy, je opravdu zážitek. Navíc když je to třeba v Římě jako na fotce. Špaček je společenský, inteligentní, ale i hlučný pták, který neustále vrzavě švitoří. V minulosti býval chován v zajetí. Oblíbený byl díky schopnosti naučit se opakovat různá slova.

Jakub Halaš