prostor pro moderní vzdělávání

Samurajský meč wakizaši

Ze sbírek muzea: Samurajský meč wakizaši

Muzeum Říčany uchovává ve svých sbírkách nejen předměty z Říčan a okolí, ale též předměty značně exotické. Jedním z nejvzácnějších exotických předmětů je japonský samurajský meč wakizaši. Samurajové byli ve starém Japonsku obdobou evropské šlechty, bojovali ve službách císaře či knížete a řídili se kodexem cti (bušidó). Doba samurajů trvala od 12. až do poloviny 19. století, kdy se Japonsko stalo moderním státem. Samurajové užívali k boji především luky a dvojici mečů (daišo) – delší a známější katanu, a menší meč – wakizaši. Meč wakizaši sloužil jako záložní zbraň a nemusel být vždy vyráběn samostatně, k jeho výrobě mohla být využita zlomená čepel katany.

Rukojeť říčanského wakizaši je dřevěná, potažená rejnočí kůží a omotaná látkou. Čepel je dosud velmi ostrá a měří 47 cm. Pro poznání historie meče je ovšem důležitý řap meče (navazující na čepel, ukrytý pod rukojetí), který je ozdoben signaturou výrobce meče: 二王清信作. Tvůrcem meče byl mečíř Kijonobu, který se hlásil ke škole Nió z provincie Suó (dnešní prefektura Yamaguči). Encyklopedie japonských mečířů uvádí hned několik mečířů, kteří se takto podepisovali a žili od 14. do 19. století, přičemž ke škole Nió přináležel již nejstarší doložený z nich, působící v letech 1390–1394. Pravděpodobnější je ovšem mladší staří meče, snad může pocházet z období Edo (1603–1867). Meči chybí záštita (tzv. cuba) a pochva (saja). Meč daroval říčanskému muzeu legionář Rudolf Zvolánek, o němž se dočtete na jiném místě tohoto vydání Kurýra.

Jan Boukal