Rozlohou malé Čechy se mohou pyšnit obrovskou rozmanitostí hornin a díky tomu také různorodou krajinou. Stačí se podívat, co máme pod nohama v Říčanech. Na území města nacházíme horniny, které vznikly v pěti různých obdobích. Nejnápadnější jsou břidlice, ze kterých byl postaven říčanský hrad, nebo proslulá říčanská žula.
Místní říčanská žula (neboli říčanský granit) je součástí velkého tělesa hlubinných vyvřelin, kterému se říká středočeský pluton. Stoupající žhavé magma utuhlo několik kilometrů pod povrchem. Stalo se tak během prvohor v období zvaném karbon – před 300 miliony let – v časech prvních plazů, obřích vážek a pralesů z přesliček a kapradin.
Protože magma tuhlo několik kilometrů pod povrchem země, pomaloučku, po dobu stovek let, jednotlivé minerály měly čas narůst a jsou zřetelně vidět. V hrubozrnné žule snadno rozeznáme šedý křemen, světlé živce a blýskavou slídu.
Nejzajímavější je draselný živec ortoklas. Ten v říčanské žule tvoří dokonalé krystaly velké několik centimetrů. Poměrně často nacházíme raritu – dva srostlé krystaly, kterým se říká karlovarské dvojče.
Jak je možné, že chodíme po vyvřelinách z hloubi země? Povrch planety se neustále mění. Někde se obrušuje, jinde ukládá. Těleso žuly se díky erozi hornin, které byly nad ním, postupně dostalo až na zemský povrch. V současné poklidné epoše žulu nejvíce nahlodává potok Rokytka. To je místo, kde se dají nalézt krásné krystaly ortoklasu.
Také člověk se do kamene zakusuje. Dokladem jsou staré lomy v místech, kde se lesní cesta od Jurečka přibližuje k Černokostelecké silnici. V širším okolí je celá řada menších zašlých lomů. Právě z nich pochází materiál použitý na podezdívky starých říčanských domů a vil. Jediný činný lom se nachází u Žernovky.
Mgr. Jakub Halaš
