prostor pro moderní vzdělávání

Radošovický učitel Jan Pešek

Píšeme pro vásRadošovický učitel Jan Pešek

Radošovický učitel Jan Pešek

Sluší se připomínat osudy lidí, kteří v našem městě žili před námi. Kroniky odhalují inspirativní příběhy a osobnosti, které spoluvytvářely kulturní prostředí Říčan. Především díky dobře vedené kronice školy v Radošovicích se dozvídáme o kantorovi a divadelníkovi, který zde působil v prvních desetiletích 20. století. Jan Pešek byl velmi činorodý a okolí si ho vážilo.

Narodil se v Ondřejově v domě čp. 64 dne 25. dubna 1889 jako nejmladší z deseti dětí Františka a Marie Peškových. Dospělosti se však dožilo jen šest sourozenců, dětská úmrtnost tehdy bývala vysoká. Tatínek František byl truhlářským mistrem, vlohy k učitelství mohl ovšem Jan získat od ostatních mužů v rodině. Dědeček z otcovy strany byl učitelem ve Vranově. Stejné povolání vykonával také strýc, a to v pozici řídícího učitele v Ondřejově. Oba byli také Janové.

Jan Pešek vystudoval c. k. reálku na Žižkově a zkoušku dospělosti i způsobilost složil na c. k. učitelském ústavu v Praze. Působil jako „výpomocný učitel“ v Mnichovicích, „zatimní učitel“ v Průhonicích a v Běchovicích. První zmínka v radošovické školní kronice je ze školního roku 1913–1914. Tehdy nastoupil do školy, kterou dnes známe jako 2. ZŠ Bezručova Říčany, coby „zatimní učitel“ I. třídy, a tak si polepšil od poslední pozice, kterou zastával ve starých Strašnicích. Téměř celou dobu první světové války prožil jako správce jednotřídní školy v Kuří. V září 1915 se oženil s o tři roky mladší Marií Vocelovou, dcerou hoteliéra Václava Vocela. Víme, že měli syna Milana (jako malý chlapec zemřel na záškrt) a dceru Milenu.

V srpnu 1916 Jan Pešek nastoupil domobranskou službu, na podzim 1917 byl povolán k vojenské službě a prodělal výcvik v Uhrách, ale v lednu 1918 byl vojenské služby zproštěn a opět učil v kuřské škole. Do radošovické školy se vrátil v lednu 1919. Angažoval se při slavnostním vysazování dvou lip svobody „Na Plácku“ před domkem čp. 128 Emílie Strnadové (pravděpodobně v prostoru dnešního náměstí Československé armády). O velikonoční neděli 20. dubna vedl zpěv sedmi ochotníků, kteří zazpívali dílo Bedřicha Smetany, Věno.
V tomto období se zúčastnil konkurzu na místo „definitivního učitele“ v Radošovicích a stálé místo získal. Ve školním roce 1920–1921 byl vedle řídícího učitele Václava Budínského zvolen do místní školní rady. V době Budínského zdravotní dovolené na jaře 1923 dokonce přejal jeho povinnosti týkající se řízení školy. Po odchodu Václava Budínského do penze byl ve školním roce 1935–1936 Jan Pešek prozatímně jmenovaným řídícím učitelem. Ve výběrovém řízení byl ale nakonec na místo ředitele vybrán jeden z nejstarších uchazečů, zasloužilý učitel Josef Palla.

Ve volném čase Pešek působil jako knihovník obecní knihovny. Stál u vzniku ochotnického spolku Dramatika – od jeho počátku v roce 1933 do roku 1937 ho vedl. V rukopisném dokumentu z té doby se píše: „Byla to práce těžká plná sebezapření, krajních osobních obětí, práce nevděčná, ale užitečná.“ Jan Pešek neměl rád plané řeči a často svízelné situace řešil sám: „Mnohou práci udělal bez předchozích slibů jako překvapení, které mu dělalo zvláštní radost.“ Ze zápisů vyplývá, že práci odváděl na výbornou a na jeho slovo se dalo plně spolehnout.

Jako režisér se ve třicátých letech uplatnil ve čtyřech inscenacích (Filozof na verpánku, Její pastorkyňa, Dědečkovy housle, Krev se nezapře) a v další měl na starosti hudební stránku (Na Viktorce). Od začátku padesátých let pak v Dramatice ochotničila Peškova dcera Milena. Jan Pešek se aktivně zapojil také do činnosti dobrovolných hasičů, Okrašlovacího spolku nebo místní sokolské jednoty. Jeho životní cesta byla krátká – srdce mu selhalo 18. října 1938 v nedožitých padesáti letech. Na pohřeb se do Strašnic sjeli kolegové učitelé, členové organizací, ve kterých působil, a značný počet obyvatel Říčan a Radošovic.

Šárka Vydrařová

Jako zdroj informací pro tento text posloužily podklady uložené v Muzeu Říčany, na internetu veřejně přístupné matriční knihy a radošovická školní kronika z let 1906–1940 a 1945–1953 uložená ve Státním okresním archivu Prahy-východ.