Prase divoké

Je to k nevíře, ale dnes všudypřítomná divoká prasata byste donedávna v českých lesích nepotkali. Jak je to možné? Vždyť jsou u nás původním druhem.

Prase divoké je přirozeně rozšířené od Evropy (kromě britských ostrovů) a severní Afriky přes většinu mírného a tropického pásu Asie, až po Indonésii. Díky člověku se dostalo na řadu dalších míst.
U nás žijí prasata na celém území. Dávají přednost smíšeným lesům s podrostem, ale kromě vrcholků hor se objevují všude.

V říčanských lesích můžeme sledovat místa, kde se prasata válí v bahně a pak drbou o stromy. V měkké půdě zanechávají stopy se zřetelným otiskem paspárků – dolíčků nad stopou kopyta. Často také narazíme na rozryté plochy v lesní půdě nebo na loukách. Zahlédneme je však výjimečně. To spíš během procházky ucítíme z houštiny, kde se prasata tiše schovávají, typický odér.

Prase divoké váží od 50 do 150 kg. Ale pořádný kňour (samec) může mít až 300 kg. Bachyně (samice) bývají menší. Žijí ve stádech o 5 až 30 kusech, tvořených samicemi a různě starými mláďaty. Selata jsou do stáří 1 měsíce žlutohnědě pruhovaná.

Konkurenční výhodou prasat je univerzální jídelníček. Žerou téměř vše: kořínky, trávu, bukvice, žaludy, hmyz, myši i mršiny. Dnes jim člověk servíruje celé lány kukuřice, obilí a dalších plodin, kde hodují. Nepohrdnou ani odpadky z popelnic. Potravy mají nadbytek, medvědi, vlci ani rysi je už neohrožují. Přestože myslivci loni ulovili přes 240 000 divokých prasat (černé zvěře), velmi se jim daří a stále přibývají.

Lov prasat byl oblíben od nepaměti. Zmínky najdeme už u starořeckých autorů, u nás poprvé v Kosmově kronice. Od středověku byl lov kanců výsadou a potěšením šlechty. Zlom nastal roku 1766, kdy Marie Terezie vydala patent o náhradách škod v zemědělství. Z vítaného úlovku se stal nevítaný škůdce a stavy divokých prasat se začaly redukovat. Završením byl patent Josefa II., který dovoloval chovat černou zvěř jen v oborách. Poslední volně žijící divočák byl uloven roku 1801. Teprve po druhé světové válce se objevují první volně žijící kusy a od roku 1950 narůstá populace k dnešnímu stavu.