Chodíte se koupat do říčanských rybníků? Jestliže ano, plavete v prostředí, kde žije spousty drobných živočichů. Některé je možné postřehnout bystrým okem, jiní jsou takřka neviditelní, protože mají mikroskopickou velikost. Jsou tito tvorové nebezpeční?
Malým organismům, které se vznáší ve vodě, říkáme plankton. Řasy a sinice tvoří fytoplankton. Drobní korýši, jako perloočky a buchanky, jsou hlavní složkou zooplanktonu.
Perločky (Cladocera) se vyvinuly už v prvohorách, dnes jich na zemi žije přes 600 druhů, z toho asi 90 druhů u nás. Velké jsou jen několik milimetrů, přesto mají v těle s průhledným krunýřem ukryto např. jednoduché srdce a složené oko. Pohybují se díky zvětšenému druhému páru tykadel. Mají několik párů malých nožek, kterými filtrují potravu. Živí se hlavně drobnými řasami a sinicemi – tím významně čistí vodu. Sami jsou důležitou potravou pro ryby.
Nejčastější perloočky našich vod jsou hrotnatky (Daphnia) a nosatičky (Bosmina). Využívají se mj. při zkouškách znečištění vody. Sušené „dafnie“ se prodávají jako krmivo pro akvarijní rybičky.
Klanonožci (Copepoda) u nás zahrnují přes 200 druhů miniaturních korýšů. Nejznámější skupinou jsou buchanky (Cyclopoida). Kapkovité tělo buchanek nemá krunýř. Na hlavohrudní části je dlouhý první pár tykadel a zadeček je zakončen vidlicovitým přívěškem. Uprostřed hlavy mají buchanky jedno složené oko. Díky němu mají buchanky své latinské jméno, které se vztahuje k bájným jednookým obrům Kyklopům. Některé buchanky se živí řasami, často jsou dravé a loví další mikroorganismy.
Zooplankton jako perloočky a buchanky tedy není vůbec nebezpečný. Sám je významnou součástí potravy ryb. Navíc tito malí korýši pohybem svých končetin neustále filtrují vodu. Zbavují ji řas a drobných částeček organické hmoty, kterými se živí. Podílejí se tak na biologickém čištění našich rybníků.
Jakub Halaš
