V novém seriálu se seznámíte s výsledky výzkumu historika Muzea Říčany Jana Boukala. Ten v čase covidové pandemie podrobně prostudoval písemné i hmotné prameny týkající se pánů z Říčan v období středověku. Sepsal více než 120 stran textu, které budou postupně publikovány v odborném tisku (např. v časopise Studie a zprávy. Historický sborník pražského okolí). Seriál Páni z Říčan ve středověku vám ve zkratce a popularizační formou přiblíží některé výsledky této práce.
Regionem, ve kterém měli kromě středních Čech páni z Říčan ve středověku nejvíce majetků, byly Čechy východní, zejména historický Čáslavský kraj. Zde usazení členové rodu erbu trojlistu mohli být potomky Chotka či Chotěbora z Říčan, snad bratra Oldřicha z Říčan.
Další členové rodu erbu trojlistu se nazývali podle hradu v Ledči nad Sázavou, kde jsou doloženi od druhé poloviny 14. století. Z rodu pánů z Říčan mohli pocházet Záviš a Jan Ošus, zcela určitě mezi ně patřili bratři Petr, Diviš a Václav z Ledče. Příslušníci další generace se již opět přihlásili k Říčanským, a proto vešli do historie jako Mikuláš starší (syn Petra) a Mikuláš mladší (syn Václava) Ledečtí z Říčan.
Na jediném v originále dochovaném exempláři stížného listu české a moravské šlechty proti upálení Jana Husa (dnes v univerzitní knihovně v Edinburghu) se nachází pečeti obou bratranců z Ledče. Po husitských válkách se stali členy čáslavského landfrýdu, tj. zaručili dodržovat mír a v případě, že jej někdo v kraji porušil, měli proti němu vojensky zasáhnout. Pro Ledečské vydali privilegium, na jehož základě mohli svobodně odkazovat své majetky tomu, komu chtěli.
Bratři Jindřich a Jan, patrně synové Mikuláše mladšího, společně s Jiřím z Poděbrad roku 1448 oblehli a dobyli Prahu. Jiřího z Poděbrad podporovali i v následujících letech. Roku 1460 vydal Jan Ledečský z Říčan listinu ve prospěch Ledečských, které osvobodil od placení mýta, vybíraného na mostě pod hradem, pod podmínkou, že budou most opravovat nebo obnovovat v případě potřeby. Přestože sídlili Ledečtí z Říčan daleko od původního sídla rodu, měli dosud i majetky v jeho blízkosti. Roku 1473 prodal Jan Říčanský z Ledče svou dědinu ve Slušticích, poplužní dvůr, celou ves s dvory, lukami, lesy, potoky, mlýny, robotami, kury, vejci a právem dosazovat faráře ke kostelům ve Slušticích a Březí.
Jan zemřel někdy po roce 1483, jeho bratr Jindřich odešel ze světa patrně ještě dříve. V literatuře se objevují názory, že dcera husitského válečníka Jana Hertvíka z Rušinova Marta mohla být manželkou Jana Ledečského. Druhá manželka mohla pocházet z rodu Trčků z Lípy. Poté spravoval Ledeč Mikuláš Trčka za nezletilé potomky Jana Ledečského z Říčan. Ten roku 1488 Ledečským povolil konat každoročně jarmark před svátkem sv. Havla.
Po roce 1501 se novým pánem Ledče stal Burian Ledečský z Říčan, který se snažil zbohatnout těžbou stříbrné rudy v okolí. Roku 1509 jej ovšem stihla rodinná tragédie, jeho manželka paní Žofka Ledečská z Říčan (rozená ze Sovince) se s jejich dvěma syny a dvěma služkami během tance v sále ledečského hradu propadla podlahou a všichni zemřeli.
V roce 1514 je Burian Ledečský z Říčan doložen jako hejtman Čáslavského kraje společně s Janem Svatbou z Otradovic na Zbraslavicích. Během následující roku se stal přísedícím komorního soudu v Praze. Roku 1539 potvrdil Burian Ledečský z Říčan privilegia, především pak právo svatohavelského trhu. Burian Ledečský zemřel kolem roku 1541 a rod Ledečských jím vymřel po meči. Poslední členka rodu Ledečských z Říčan Markéta, Burianova dcera a manželka Zdeňka Meziříčského, svého otce o mnoho let nepřežila, neboť opustila svět roku 1556.
Po Ledečských z Říčan zůstaly kromě písemných zpráv v archivech i rozličné hmotné památky. Z jejich iniciativy docházelo k výrazným přestavbám ledečského hradu. Významně se Ledečtí z Říčan podepsali i na stavební podobě ledečského kostela, který byl po požáru roku 1509 nově přestavěn a dodnes jej zdobí mnoho vyobrazení erbů a náhrobků pánů z Říčan. Od Ledečských z Říčan se oddělily další rodové větve, z nich k významnějším náleželi Talafúsové z Říčan a rodina Chvala z Říčan. Zatímco Taláfúsové žili na tvrzi v Římovicích u Golčova Jeníkova a později se přesunuli na jižní Moravu, rod Chvala z Říčan staré Čáslavsko neopustil. Otcem Chvala mohl být Ješek Bláznice z Říčan a Hostovlic.
Jejich předkem byl patrně Ješek Bláznice z Říčan, doložený ovšem v jednom jediném prameni. Když se roku 1398 Mstislav a Mikšík řečení Zubákové z Kladrub a Mstislavovi synové Mikuláš, Václav a Nedášek vzdali všech nároků na les nad vsí Kladrubami ve prospěch vilémovského kláštera, jedním ze svědků listiny, které u této příležitosti vydali, byl i Ješek Bláznice z Říčan a Hostovlic. Samotný Chval se svými bratry sídlil ve Vlačicích a objevuje se v čase husitských válek mezi husitskými válečníky. Účastní se i bojů v čase bezvládí po smrti krále Albrechta. Roku 1440 náleží mezi signatáře tzv. listu mírného, čímž se řadí mezi nejvýznamnější šlechtice své doby. Zemřel před rokem 1463, další zprávy o mužských potomcích jeho větve nemáme.
Podrobnější verze tohoto textu s poznámkovým aparátem vyjde v časopise Havlíčkobrodsko, který vydává muzeum v Havlíčkově Brodě. Výtisk bude k dispozici v knihovně Muzea Říčany.
V příštím a posledním díle seriálu se podíváme do jihozápadních Čech, kam se rod erbu trojlistu také rozšířil.
Jan Boukal, bývalý historik Muzea Říčany
