V novém seriálu se seznámíte s výsledky výzkumu historika Muzea Říčany Jana Boukala. Ten v čase covidové pandemie podrobně prostudoval písemné i hmotné prameny týkající se pánů z Říčan v období středověku. Sepsal více než 120 stran textu, které budou postupně publikovány v odborném tisku (např. v časopise Studie a zprávy. Historický sborník pražského okolí). Seriál Páni z Říčan ve středověku vám ve zkratce a popularizační formou přiblíží některé výsledky této práce.
V předchozím díle jsme se rozloučili s Ondřejem ze Všechrom, pravděpodobným zakladatelem hradu v Říčanech. Po jeho smrti nastalo v dějinách rodu erbu trojlistu „temné období“.
Roku 1289 je zmiňován Ondřej „z Říčan“ (ve skutečnosti „de Bychan“), jehož známe ze stížnosti biskupa Tobiáše. Ta je ovšem součástí formulářové sbírky, tj. vzorníku písemností. Je tedy otázkou, zda je uvedená písemnost autentická, a pokud ano, tak zda v celém svém znění. Současně se nabízí otázka, zda je uvedený Ondřej „z Říčan“ skutečnou osobou, nebo došlo k záměně s někým jiným. Jinou zprávu o uvedené osobě totiž ani nemáme. Výrazněji na sebe upozornili na konci 13. století jiní, nezpochybnitelní členové rodu erbu trojlistu: Rapota z Borčovic, purkrabí Pražského hradu, a především Oldřich z Křisoudova (†1305), osoba vyskytující se v blízkosti krále Václava II. a patrně syn Slávka ze Všechrom. Ještě většího postavení však dosáhl jiný Oldřich, syn Diviše ze Všechrom. Pan „Oldřich, syn někdejšího pana Diviše“ se poprvé objevuje roku 1298. V této době byl maršálkem (tedy správcem královských stájí) na dvoře krále Václava II.
Za vlády krále Václava III. (a možná už jeho otce Václava II.) získal Oldřich úřad hofmistra (správce královského dvora), v němž je doložen roku 1305. V listině z roku 1305 se poprvé objevují v Oldřichově přídomku Říčany. Nebudeme-li tedy počítat značně pochybnou zmínku z roku 1289, rok 1305 je vstupem Říčan do psané historie. Roku 1309 nacházíme Oldřicha společně s jistým Chotěborem z Říčan (možná jeho bratrem a snad zakladatelem východočeské větve rodu) mezi svědky jmenovanými v listině, kterou Vítek ze Švábenic a Heřmanic prodal zderazskému klášteru vsi Zalší a Sloupnici u Vysokého Mýta. Už v této listině je Oldřich označen jako zemský sudí. Oldřich se tak tedy stal nejvyšším úředníkem zemského soudu. Mezi svědky v listině bychom ovšem nalezli i Otíka z Tehova, rovněž člena rodu erbu trojlistu.
Poté se s Oldřichem často setkáváme jako se svědkem různých právních aktů, iniciovaných králem Janem Lucemburským. Například když udělil Jan Lucemburský v Praze roku 1318 Přemyslovci z vedlejší větvě Mikulášovi Opavskému Opavsko v léno, Oldřich byl svědkem, zapsaným v listině, která to potvrzovala.
Kromě toho, že byl Oldřich z Říčan v letech 1309–1325 zemským sudím, byl také významným donátorem (podporovatelem) klášterního kostela sv. Anny a sv. Vavřince při klášteře pražských dominikánek. Podporoval jej rozličnými dary a budoval zde pro pány z Říčan rodinné pohřebiště. Přestože byl kostel v pozdějších staletích výrazně poničen, do dnešní doby se dochoval erbovní svorník se znamením trojlistu, uložený dnes v Lapidáriu Národního muzea. V blízkém sousedství kláštera stával pražský palác z Říčan, který je sice doložen až z pozdějšího období, ovšem je velmi pravděpodobné, že v něm sídlil už pan Oldřich. Oldřich z Říčan zemřel dne 8. dubna 1325, jak nás o tom zpravuje tzv. svatoanenské nekrologium.
Jan Boukal, Muzeum Říčany
