Nedávno uplynulo 80 let ode dne, kdy v pátek 13. března 1942 v letecké bitvě nad Francií zahynul stíhač Jaroslav Kulhánek. Poté, co v roce 1939 odešel do emigrace, jeho maminka Zdena se „schovala“ do Říčan. Nastěhovala se k rodině Schreiberových, do domu čp. 838 ve Voděradské ulici.
Říčanský rodák Oldřich Schreiber (1932) vzpomíná na začátek německé okupace, kdy říčanské náměstí zaplnily vojenské obrněné vozy. Chodil tehdy do první třídy: „Viděli jsme, jak se lidé mezi sebou baví a jak jsou k sobě vstřícní. K nám do domu se nastěhovala paní Zdeňka Kulhánková. Odešla z Prahy v domnění, že nebude k nalezení. Doma se stále debatovalo. Já jsem tomu nerozuměl, bylo mi sedm let. Byl cítit strach a napětí mezi lidmi. Začínalo se zatýkat. Paní Kulhánková přivezla uniformy a věci patřící jejímu synovi, který v té době už byl ve Francii. Byl absolventem Vojenské akademie dělostřelectva, letci byli používáni pro bombardování a navádění dělostřelectva na cíl nepřítele.“
Leteckou uniformu tenkrát Oldřich zahlédl schovanou v hnoji. Co šlo spálit, spálilo se. Malému klukovi se líbily hlavně slavnostní opasky, slavnostní kordík, pouzdro na mapy a fotografické album věnované VIII. vyřazení důstojníků dělostřelectva Hranice – to vše si schoval a uchoval do dnešních dnů. Fotografie byly ovšem z alba za války odstraněny, zůstaly pouze rukou Jaroslava Kulhánka napsaná jména osob, které byly na snímcích.
V roce 1942 došlo k zatčení paní Kulhánkové. Oldřich Schreiber uvádí: „Přišel si pro ni gestapák, měl kožený kabát a ruku v kapse. Já jsem se utekl schovat.“ Zdeňka Kulhánková byla nejprve umístěna do internačního tábora pro „osoby nespolehlivé pro stát“ ve Svatobořicích u Kyjova, který od roku 1942 sloužil pro internaci příbuzných uprchlých Čechů. Odtud byla deportována do Osvětimi, kde v roce 1943 zemřela.
„Do jejího bytu u nás se nastěhovala její sestra paní Valášková. Její syn Jaroslav Valášek byl také v zahraniční armádě, ale o něm nic nevím. Jaroslav Kulhánek byl poručíkem, činným ve Francii. Jeho otec hrál ve filharmonii a rodina žila v Petrohradě. Poručík Kulhánek byl velmi činný v přesunu našich letců z Francie do Afriky a Anglie. Jeho činnost popisují letci, kteří s ním byli v Anglii: Sehnal, Loucký, Fajtl, Nejdek, Liškutín a další.“ Připomíná Oldřich Schreiber.
Jaroslav Kulhánek, hovořící plynně francouzsky, měl přezdívku „velkokníže jasné“. Jako letec v hodnosti Squadron Leader (major) vyřazený z činné služby byl zařazen na velitelství letectva. On chtěl ale bojovat, a tak byl na vlastní žádost 11. listopadu 1941 převeden ke 124. anglické peruti, nechal si snížit hodnost na Flight Lieutenant (kapitán).
Byl sestřelen stíhacím letounem Focke-Wulf Fw 190 nad pobřežím departmentu Pas-de-Calais při doprovodu bombardovacích Bostonů útočících v rámci operace Circus 114. Jeho Spifire Mk. VB BL 758 sestřelilo německé letecké eso Hptm. Műncheberg, byl to jeho 63. sestřel z celkových 135, sám padl 23. 3. 1943. Ostatky Jaroslava Kulhánka byly pohřbeny na kanadském válečném hřbitově v Calais-Leubrighen v hrobě č. E-3.
Památka rodiny Kulhánkovy je připomenuta jménem Zdeňky Kulhánkové na desce obětí druhé světové války umístěné na říčanské Staré radnici.
Více k osobnosti Jaroslava Kulhánka
Narodil se v Praze 3. 11. 1907. Po maturitě na brněnské reálce narukoval k Dělostřeleckému pluku 6 Irkutskému v Brně. V rámci prezenční služby absolvoval Školu na důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze a v květnu 1927 byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 52 v Josefově. Po příslušné praxi byl přijat v roce 1927 ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích. Po vyřazení v hodnosti poručíka dělostřelectva v roce 1927 se vrátil k dělostřeleckému pluku 6 Irkutskému v Brně. Po třech letech služby přešel k letectvu. V únoru 1932 nastoupil do pozorovatelského kurzu pro důstojníky u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. V roce 1933 absolvoval pozorovatelskou školu v Prostějově a v srpnu 1933 nastoupil k leteckému pluku 2 v Olomouci. Trvale si zvyšoval svoji vojenskou kvalifikaci a v červenci 1937 ukončil pilotní stíhací výcvik. Zařazen byl ke 44. stíhací letce v Praze-Kbelích, vyzbrojené stíhacími dvouplošníky Avia B-534. Již v dubnu 1937 zahájil studium na pražské Vysoké škole válečné, měl získat funkci důstojníka generálního štábu. V dubnu 1938 byl povýšen na kapitána letectva a za mobilizace působil u 3. oddělení štábu V. sboru v Trenčíně.
V roce 1939 uprchl do Francie, kde se přeškolil na francouzskou leteckou techniku. Na frontu, ke Groupe Chasse I/6 (GC I/6), vybavené stíhacími letouny Morane Saulnier MS-106, odešel 8. 3. 1940. Operačně nalétal 28:05 hodin a ve spolupráci sestřelil bombardovací Dornier Do-17. Dne 5. června 1940 začal velet 1. československé stíhací letce operující v rámci GC I/6, jejíž činnost byla ukončena 20. 6. 1940 a letci byli evakuováni do Afriky.
Úspěšně zajišťoval evakuaci do Velké Británie, sám do Londýna dorazil 17. 8. 1940. Nejprve byl zařazen na Inspektorát československého letectva v Londýně a pak byl na vlastní žádost převelen k činné stíhací službě u britské 124. stíhací perutě. V rámci této jednotky se podílel 12. 2. 1942 na operaci Fuller, pokusu o překažení průniku německých bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau kanálem La Manche. V letecké bitvě poškodil dva stíhací Messerschmitty Bf-109. Jak už bylo uvedeno výše, Jaroslav Kulhánek byl sestřelen v pátek 13. března 1942.
Za svou válečnou činnost byl mnohonásobně vyznamenán. In memoriam byl povýšen nejprve na majora, později na podplukovníka a v roce 1991 na plukovníka.
Oldřich Schreiber a Miroslav Vrabec
Literatura:
HAVRDA, Michal. Pátek třináctého. REVI. 2002, 45, 7–9.
RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. Svět křídel, 2000–2005.
