Před sto lety zemřel poslední český král, který plynně mluvil česky a žil i v nedalekém Brandýse nad Labem. Celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria, obvykle označovaný jako Karel I., pocházel z habsbursko-lotrinské dynastie, tedy rodu potomků Marie Terezie, dcery posledního Habsburka císaře Karla VI., a Františka Štěpána Lotrinského.
Narodil se 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug v Dolních Rakousích jako prvorozený syn arcivévody Oty Františka Habsburského (mladšího bratra Františka Ferdinanda d’Este) a princezny Marie Josefy Saské. V té chvíli nikdo nepředpokládal, že se jednou stane vládnoucím panovníkem. Teprve kombinace sebevraždy korunního prince Rudolfa (syna císaře Františka Josefa I.), vyloučení z následnictví potomků císařova synovce Františka Ferdinanda d’Este kvůli jeho nerovnorodému sňatku s hraběnkou Žofií Chotkovou a následného úspěšného atentátu na Františka Ferdinanda z něj učinily následníka trůnu. Ale popořadě.
Dětství a dospívání zažíval jako typický příslušník vedlejší větve habsburského rodu. Po absolvování gymnázia u vídeňských skotských františkánů nastoupil vojenskou službu u 7. dragounského pluku posádkou v Chudeřicích a posléze ve Staré Boleslavi. Službu dočasně přerušil, aby vystudoval práva na pražské univerzitě. Přesněji univerzitách, protože Univerzita Karlova byla tou dobou kvůli jazykovým a národnostním třenicím rozdělena na českou a německou; Karel jako příslušník panovnického domu musel dodržovat přísnou národnostní neutralitu, a tak jej vyučovali profesoři obou univerzit. Roku 1911 se pak oženil s princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou. Novomanželský pár se usadil nedaleko Karlovy vojenské posádky, v blízkém zámku v Brandýse nad Labem, oblíbeném to letním sídle Karlova předka Rudolfa II. Pár přirozeně často navštěvoval Prahu i okolí. Díky dlouhodobému pobytu v Čechách si Karel dokonale osvojil český jazyk. Z manželství nakonec vzešlo pět synů a tři dcery. Poklidný život ale skončil 28. června 1914, kdy byl v Sarajevu zavražděn František Ferdinand, a následující události rozpoutaly peklo první světové války.
Ačkoli po smrti Františka Ferdinanda se Karel stal bezprostředním následníkem trůnu, nebyl připuštěn, ba ani o nich informován, ke klíčovým politickým a vojenským rozhodnutím, včetně rozhodování o vyhlášení války. Byl pověřen velením 20. armádnímu sboru a odeslán na bojiště. Na rozdíl od jiných generálů Karel podnikal časté návštěvy jednotek v poli. Na rozdíl od jiných potentátů tak na vlastní oči spatřil válečné utrpení prostých vojáků. To mělo potom velký vliv na jeho rozhodování. Dne 21. listopadu 1916 zemřel starý mocnář František Josef I. a Karel se stal rakouským císařem a uherským králem, a také králem českým. Těžko si pro nástup na trůn představit méně příhodný okamžik. Říše byla uprostřed světové války, potýkala se s nespokojeností svých národů (pravda, byly i národy, které naopak v Rakousku viděly záštitu vůči Rusku, v rámci rakousko-uherské armády například vznikly polské nebo ukrajinské legie) a především s hospodářským kolapsem.
Marně se Karel pokoušel vyjít vstříc jednotlivým národům (jejich požadavky byly často protichůdné), marně se snažil vyjednat alespoň separátní mír. Osud mu prostě nepřál a všechny jeho pokusy byly zmařeny. Největším jeho státnickým činem byl ale ten poslední. Ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že hroutící se monarchii již nejde zachránit, odmítl použití síly a umožnil tak relativně poklidné předání moci.
Azyl pro sebe i pro svou rodinu našel nakonec na portugalské Madeiře. Tam se v březnu 1922 nachladil a 1. dubna ve věku 34 let podlehl těžkému zápalu plic. Je pohřben v tamním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Monte. Papež Jan Pavel II. jej 3. října 2004 prohlásil za blahoslaveného. Karlova manželka Zita, poslední česká královna, jej přežila o 67 let. Zemřela v březnu 1989 a dostalo se jí oficiálního pohřbu ve Vídni. Jejich potomci se dnes věnují civilním povoláním.
Jan Andrle, Muzeum Říčany
.
