Dne 12. října uplynulo již 115 let od narození inspirující osobnosti říčanského ochotnického divadla. Vlasta Tísková, rozená Mašková, zůstává dodnes ve vzpomínkách místních.
Jejími strýci byli skvělí barytonisté Václav a Otakar Chmelovi. Ona sama byla muzikální a měla ráda děti, a tak její cesta směřovala na učitelský ústav. Ke školství odbornému (ruční práce, šití) patřila roční praxe. Nastoupila tedy k říčanskému krejčímu Sedláčkovi a pod jejíma rukama vznikaly výšivky, šály nebo módní čepice. Protože za kvalifikovanou práci nedostávala zaplaceno, otec se jí postaral o místo v záložně, kde se věnovala účetnictví. Právě tento obor se nakonec stal jejím povoláním, pracovala ve Středočeských energetických závodech.
Říčanští ji vnímají především jako výraznou osobnost mezi zdejšími ochotníky. Za dlouholeté působení v této oblasti se jí dostalo uznání v roce 1961 při příležitosti stého výročí říčanského ochotnického divadla. Vlasta Tísková ho považovala za nezbytnou součást každého kulturního a společenského člověka. Jako ochotnice začínala u Divadelního sdružení ochotníků (DSO) v roce 1925. V následujících pěti letech hrála v patnácti z celkem sedmačtyřiceti inscenací tohoto spolku. V pozdější době se stala členkou Dramatického a vzdělávacího spolku Tyl a v padesátých letech vedla dramatický kroužek při jedenáctileté střední škole na Komenského náměstí. Byla rovněž jednatelkou říčanského okrsku Ústřední matice divadelního ochotnictva českoslovanského. Vědomosti o divadle nabývala na různých školeních. Na jednom z nich v roce 1947 skládala závěrečné zkoušky. Vlastin dědeček Josef Chmel byl prvním starostou Sokola v Říčanech. Také ona se v místní sokolské jednotě angažovala. Pomáhala budovat Bio Sokol (vystavěné v roce 1921) v Sokolské ulici. V jeho sále, který v roce 1950 vyhořel, DSO odehrálo řadu představení. Zakladatel sdružení Václav Figar měl na Vlastu Tískovou velký vliv a jak dokládá jejich korespondence, panoval mezi nimi silný přátelský vztah.
Ve spolku Tyl působila jako herečka, ale především jako režisérka. Díky ní se hrálo – s dětskými herci – více pro děti. Snažila se na mládež kladně působit a vést ji ke slušnosti, pravdomluvnosti a pilnosti. Děti se špatným prospěchem do inscenací neobsazovala. Vlastin manžel, notářský úředník Alois Tísek, se do divadelního dění zapojoval také. Ostatně pocházel z rodiny, která ochotničením žila. Zajišťoval technické zázemí představení, například vypomáhal své ženě se světly a scénou při pohádce Pan Johanes (1947) nebo při pohádce Sněženka (1949). Z dalších inscenací pro dětské diváky zmiňme Broučky, ti se v sále U Labutě hráli v prosinci 1946. Účinkující děti svorně tvrdily, že s touto hru strávily nejhezčí Vánoce. V dramatickém kroužku Vlasta Tísková s mladými lidmi nejen secvičovala představení, ale také jim vyprávěla o antickém divadle, prováděla hlasová cvičení a zkoušela improvizaci. V roce 1953 připravila Babičku Boženy Němcové v dramatizaci Jiřího Pleskota.
Bezdětní manželé Tískovi žili v Říčanech ve funkcionalistické vilce na začátku Fibichovy ulice. Na dům ráda vzpomíná Hana Jemelíková, která hrála ve Sněžence Zlou královnu: „Hala jejího domu mi připadala velmi rozlehlá, myslím že to snad byl současně i přijímací pokoj, s vysokými okny. Právě tam jsme divadelní představení zkoušeli. Chodili jsme k ní rádi, bylo tam teplo a vlídno.“ Samotnou Tískovou popisuje jako drobnou ženu s výraznýma očima a poněkud propadlými tvářemi. Na dětské herce prý nikdy nezvedla hlas. Poslední režie se ujala v roce 1954, šlo o pohádku Šípková Růženka. Podle Jiřího Černohorského se v ní nezapomenutelnou stala tehdy čtrnáctiletá Hermína Kaucká jako kuchtík Kobliha. Vlasta Tísková byla totiž zkušenou režisérkou, která uměla vycházet z naturelu dětí.
Ochotničení se tato žena vzdala kvůli závažné nemoci svého manžela, o kterého pak pečovala. Poslední roky prožila v Mnichovicích u příbuzných. Zemřela v sedmadevadesáti letech 21. dubna 2005.
Šárka Vydrařová
Pro text byly využity vzpomínky říčanských rodáků Jiřího Černohorského a Hany Jemelíkové, podklady uložené v Muzeu Říčany a online přístupná matrika narozených.
