Myslíte, že předměty, které se nám do muzea dostaly přes více než sto lety, nám už nemají co nového říct? Tak to se mýlíte! Díky neustále se aktualizujícím poznatkům historických bádání a spolupráci s dalšími institucemi můžeme pořád nacházet nové a zajímavé informace o předmětech, které ukládáme v našem depozitáři. A někdy nám v tom pomáháte i vy, naši návštěvníci a příznivci. Nedávno jsme na základě badatelského dotazu například zjistili, že předmět, který nám v roce 1913 daroval žák říčanské měšťanské školy jménem Lehovec, je něčím úplně jiným, než jsme si dosud mysleli.
Celé generace historiků říčanského muzea se domnívaly, že žulová koule s průměrem asi 11 cm (na obrázku uprostřed) je jednou z několika dělových koulí, které máme ve sbírkách. Dělové koule, které nacházíme po Říčanech i okolí, jsou zřejmě památkou na husitské obléhání našeho hradu. Našly se přímo v jeho areálu, ale i v okolních obcích. Na této kouli však na první pohled vyniká asi tři centimetry hluboký vývrt. Ten na kamenné dělové koule z 15. století nepatří (díry se v dělových koulích objevují až o mnoho později, teprve v době, kdy se už odlévají z kovu, a slouží ke snazší manipulaci – asi jako díry v bowlingové kouli).
Díky badatelskému dotazu a konzultaci s odborníky jsme tedy celých 109 let od nálezu přišli na to, že nejde o munici do kanónu, ale o předmět mnohem civilnější a – co si budeme povídat – užitečnější. Ve skutečnosti je totiž tato koule závažím do nějakého mechanického zařízení denní potřeby, nejpravděpodobněji do tkalcovského stavu. Ve vyvrtané díře byl totiž původně zaklesnutý kovový hák, který sloužil jako závěs. Ten se nám bohužel nedochoval. Z původně dramatického nálezu „dělové koule“, do něhož jsme si mohli projektovat naše vzrušující představy o tom, jak Žižka se svou armádou kališníků ostřeloval říčanský hrad, se tak vyklubal předmět denní potřeby, který sloužil ke zcela mírovým účelům. Že je to škoda? Ale kdeže. Zatímco prokazatelně identifikovaných dělových koulí máme ještě několik, podobné závaží je v našich sbírkách osamocené. Hmotné doklady obyčejného života dávných obyvatel Říčanska jsou o to cennější, čím méně se o nich píše v písemných pramenech. Ty si totiž všímají spíše násilných zlomových okamžiků dějin a právních nebo daňových záležitostí. Takzvaný „obyčejný člověk“ a jeho všední život se v nich zpravidla nevyskytuje.
A co z toho plyne pro nás? Že práce historika nikdy nekončí, že i předmět, který u nás uchováváme už sto let, může skrývat nová tajemství a že je velmi důležité, abychom o předmětech, které nám darujete do sbírek, měli co nejvíce informací. Často nám totiž jejich účel pomáhá určit tzv. nálezová situace. Ale o tom třeba zase někdy příště!
Radek Holodňák
