prostor pro moderní vzdělávání

Marhaník granátový

Marhaník granátový
Punica granatum

Odborně správné jméno marhaník se v běžné řeči moc nepoužívá. Běžně rozšířené je označení granátovník nebo jednoduše granátové jablko.

Na světě rostou jen 2 druhy marhaníku. Druh Punica protopunica roste pouze na jemenském ostrově Sokotra. Zato marhaník granátový je již po tisíce let šířen a pěstován. Z pravděpodobně původní oblasti výskytu na území dnešního Íránu a Turkmenistánu se ve starověku dostal do celé subtropické oblasti Evropy a Asie, od Španělska přes Indii po Čínu.

Hustě větvený opadavý keř nebo strom dosahuje výšky kolem 5 m. Mladé větve bývají trnité. Listy jsou tuhé a celokrajné. Nápadně červené květy vyrůstají na konci větví jednotlivě nebo po dvou až třech. Kvetou od června do září.

Plodem je vysýchavá bobule, s tuhou kožovitou slupkou a vytrvalým kalichem na vrcholu. Zbarvená je od žluta do červena. Uvnitř je několik pouzder se semeny, těch bývá 200 až 300. Každé semeno je obaleno šťavnatou dužninou, která může být podle odrůdy růžová až temně purpurová, sladké až kyselé chuti.

foto P. Forster
foto Halaš

U nás se marhaník pěstuje v květináčích a na zimu přenáší do tepla. Během prázdninových cest do Středomoří se s ním určitě setkáte, protože je vysazován i jako dekorativní dřevina. Byly vyšlechtěny a pěstují se stovky odrůd. U nás je známý zakrslý kultivar Punica granatum ‚Nana‘, na obrázku.

Plody obsahují řadu zdraví prospěšných látek, odedávna se z nich lisuje šťáva, vyrábí sirupy a víno. Svařením šťávy s cukrem vzniká grenadina. Ze slupek se získávalo červenohnědé barvivo k barvení látek a koberců.

Granátové jablko se často vyskytuje ve starověké mytologii. Bylo např. atributem bohyně Héry, Paris granátovým jablkem zvolil Afroditu nejkrásnější ženou atd. Díky velkému množství semen bylo také symbolem plodnosti.

U nás najdeme motivy granátového jablka na cibulákovém porcelánu nebo moravských výšivkách.

Jakub Halaš