Kosatec sibiřský
Iris sibirica
Kosatec sibiřský snad ani nejde na vlhkých loukách přehlédnout. Pozornost upoutá vysokým vzrůstem a nádhernými, modře zbarvenými květy. Bohužel větším uměním je ho vůbec zahlédnout. Od poloviny 20. století z naší přírody výrazně mizí.
Kosatce jsou rostlinami severní polokoule. V Evropě, v Asii a v Severní Americe jich nalezneme kolem 280 druhů. U nás dnes roste sedm původních druhů. Dobře známý a na Říčansku běžný je mokřadní kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Ale kosatce v Čechách obývají i suchá a teplá stanoviště jako například kosatec nízký (Iris pumila). Kosatec sibiřský se celkově vyskytuje v mírném pásu od západní Evropy po Sibiř až na úroveň Mongolska. V Česku roste hlavně na vlhkých loukách, roztroušeně od nížin do podhůří.
Kosatec sibiřský tvoří typické trsy. Tak jako všechny kosatce, vyrůstá z podzemních oddenků. Úzké dlouhé listy jsou nanejvýš centimetr široké. Dutý stonek, který nese květ, bývá zřetelně delší než listy a dorůstá výšky až 120 cm. Květy nevoní, obvykle jsou bledě modré až modrofialové s výrazným bílým vnitřním žilkováním. Vykvétají od května do června. Plodem je trojpouzdrá tobolka, která koncem léta dozrává, na vrcholu se otevírá a uvolňuje hnědá zploštělá semena.
Pro původně běžný druh nastaly těžké časy s nástupem komunistické kolektivizace zemědělství. Místa, kde rostl, byla systematicky odvodňována meliorací a často rozorána. Bohaté populace tak zůstaly hlavně v nepřístupných vojenských prostorech. Dnes už jako zákonem chráněný a silně ohrožený druh celkově neubývá. Jedno z mála míst nedaleko Říčan, které zůstalo nenarušené, je vlhká louka u Vojkova. Kosatec sibiřský tam stále roste. Jako okrasná rostlina se vysazuje v zahradách, kde snáší i poměrně suché prostředí. Prodávají se také vyšlechtěné odrůdy nebo kříženci s bílými, růžovými a modročernými květy.
Jakub Halaš
