prostor pro moderní vzdělávání

Knihař Josef Škába a jeho vzácná žena Anna

ÚvodPíšeme pro vásKnihař Josef Škába a jeho vzácná žena Anna

Knihař Josef Škába a jeho vzácná žena Anna

Na boční stěně domu na Masarykově náměstí vedle pošty zůstává jméno Škába. Ten nápis tak starý není (zůstal po obchodě s hračkami, sklem a dárky, který tu byl ještě před dvanácti roky), ale připomíná jméno spjaté s tímto domem už od třicátých let. Tady se usadil Josef Škába, místní živnostník a také milovník loutkového divadla.

Narodil se v Jažlovicích, do školy chodil v Popovičkách a pak se vyučil u Aloise Chejna v Říčanech knihařem. Výuční list dostal v roce 1894, v sedmnácti letech. O deset let později se přestěhoval do Říčan, vybaven povolením k provozování knihařské živnosti a licenci k prodeji školních knih, kalendářů, modlitebních knih a svatých obrázků. Oženil se s Boženou Koubkovou. Narodily se jim tři děti – Marie, Ludmila a Václav –, ale rodinné štěstí netrvalo dlouho. Nejmladšímu Václavovi nebyl ještě rok, když Božena zemřela na tuberkulózu. Malá živnost ještě příliš nevynášela, do obchodu tehdy Josef přibral prodej papírenského zboží. O dva roky později si podal v novinách inzerát s výzvou, že potřebuje matku ke svým třem dětem a k sobě ženu. Inzerát si přečetla manželka sportovce a propagátora zimního plavání Alfréda Nikodéma a měla jasno: našla ženicha pro vychovatelku svých dětí, slečnu Annu Urbanovou. Sice se třemi dětmi, ale samostatného živnostníka, majitele obchodu. Zjevem a vystupováním hezkého, slušného a čestného člověka. Tak to alespoň o sedm desítek let později zapsal do rodokmenu Jan Škába, který se narodil v manželství Josefa a Anny. Tichá svatba se konala v květnu 1913 v kostele sv. Ducha v Praze. Po Janovi přišla na svět ještě Květuše. Josef a Anna tak vychovávali celkem pět dětí.

Po první světové válce byl Josef zvolen členem zásobovací komise v Říčanech. Snaha, aby nikdo nebyl ošizen, mu na jedné straně přinesla úctu, na straně druhé se to některým tehdejším pánům nelíbilo a dávali to Josefovi najevo. Jeho společenské postavení ale rostlo. Stal se členem školní rady města Říčany. Byl činný mezi filatelisty – a zapojil se také do kulturního dění, společně s manželkou Annou působili 25 let ve zdejším loutkovém divadle. Sdružení přátel dítek hrávalo na různých místech, nejdéle v kreslírně školy na náměstí. Od října do března se v divadle realizoval jak Josef (jako scénograf i interpret, prý hrál velmi dobře čerty), tak jeho manželka Anna, ta hlavně v rolích dobrotivých víl a královen. Podle svědectví pamětníků to byla tvůrčí žena s příjemným vystupováním, s vytříbenou a pěstěnou češtinou. Činorodá Anna předsedala odboru sociální péče v radě města Říčany a byla také členkou poroty Zemského soudu v Praze. Věnovala se řadě dobročinných aktivit; působila například v Červeném kříži, v Masarykově lize proti tuberkulóze, v Ochraně matek a dětí. Její osobnost jistě přitahovala mnohé zákazníky, kteří se ke Škábům do obchodu rádi vraceli.

V polovině třicátých let se manželé Škábovi rozhodli opustit pronajatý byt a obchod na jižní straně náměstí a pořídit si vlastní dům. Nový dům vystavěla firma stavitele Josefa Větrovce na náměstí čp. 60, kde dříve stál nízký domek (vedle dnešní pošty). Škábovi si vzali na tu dobu vysoký úvěr sto tisíc korun. Zdatní a uvážliví obchodníci jej stihli téměř celý splatit během devíti let. V přízemí vedle průjezdu do dvora vznikly prostory pro dva obchody. Ten s papírenským zbožím vedl Josef Škába, pekařství měl Robert Chaloupka, manžel Škábovy dcery Ludmily.

Potomci pracovitého a šetrného Josefa Škáby říkají, že měl tvrdou povahu. Byl na sebe přísný (celý život nepil alkohol a nekouřil). Za druhé světové války rodinou otřáslo udání sousedů, že v domě ukrývají zbraně. Vojáci tehdy rozkopali průjezd a dostali se až do staré, středověké chodby, ale nic nenašli. Nikdo z rodiny nebyl potrestán, i když tehdy byť jen podezření stačilo k uvěznění nebo i k vyššímu trestu. V této chodbě pak začátkem devadesátých let našel Josefův vnuk Jiří jeden z říčanských pokladů, 348 stříbrných pražských grošů.

Josefova životní pouť skončila nečekaně. V sedmašedesáti letech se nachladil na pohřbu souseda, řezníka Karla Poupěte. Nechtěl si prý tenkrát dát ani „frťánka“. Doma se moc netopilo, protože byl problém s palivem do kamen, takže se rozvoj zápal plic uspíšil. Zemřel 28. prosince 1944 a byl pohřben na říčanském hřbitově. O osm roků mladší Anna ho přežila o čtyřiadvacet let.

Text vznikl podle podkladů z archivu rodiny Škábovy.

Renata Skalošová, Muzeum Říčany

Josef Škába (17. června 1877–28. prosince 1944)
Říčanští Rodina Škábova v roce 1915. Zleva: dcera Ludmila, dědeček Václav Urban, dcera Marie, syn Jan, manželka Anna, syn Václav, Josef. Tehdy bydleli v nájemním bytě na náměstí čp. 155, Josef si zde pronajímal i obchod. Dnes se jedná o budovu s galanterií a fotoobchodem, dříve to byl přízemní dům.v roce 1935. Úplně vlevo vedoucí Václav Brunclík, před ním jeho syn Luděk.