prostor pro moderní vzdělávání

Josef Chvojka zvaný Dušinka

ÚvodPíšeme pro vásJosef Chvojka zvaný Dušinka

Josef Chvojka zvaný Dušinka

Malou restauraci u říčanského rybníka Marvánek provozoval ve čtyřicátých letech 20. století Josef Chvojka. Hosty oslovoval „dušinko“, a tak mu začali říkat i oni. Oblíbeného hostinského a nájemce koupaliště v jedné osobě můžeme pamětníkům připomenout a další čtenáře s ním seznámit díky vzpomínkám jeho dcery Blanky Fouskové.

Narodil se jako poslední z pěti dětí (po čtyřech dcerách) v Praze-Veleslavíně 16. dubna 1905. Otec František měl ševcovskou dílnu a dařilo se jim patrně dobře, Josef Chvojka mluvíval o huse k nedělnímu obědu. Maminka Marie rozená Čermáková, vyučená švadlena, zůstala v domácnosti. Proč nešel mladý Josef v otcových šlépějích? Blanka Fousková zmiňuje: „On byl velice živej, zbrklej, u verpánku by nevydržel sedět.“ Odjakživa miloval lidi, byl rád ve společnosti, a proto také absolvoval hotelovou školu v Praze. Pracovně se uplatnil v nejluxusnějších pražských hotelích – Alhambra, Explanade, Imperial nebo U Rozvařilů. Právě v posledně jmenovaném se seznámil se svou budoucí manželkou Marií, tehdy Novákovou, která tam jako vyučená kuchařka vařila. Na její výtečný rostbíf nebo svíčkovou se prý nedalo zapomenout.

Dva nebo tři roky dokonce Josef Chvojka obsluhoval na Pražském hradě pana prezidenta Tomáše Garyka Masaryka, kterého jako vlastenec obdivoval a miloval. Osobně se znal i s jeho synem Janem. Zkušenosti z oboru sbíral také za hranicemi, konkrétně v Německu nebo na Slovensku. Právě v Bratislavě se naučil svým hostům říkat dušinko. Někteří z nich si nakonec mysleli, že se tak jmenuje.

Říčany si Josefa Chvojku získaly kvůli dobré poloze – za Prahou, ale jen nedaleko od ní. Správy říčanského Marvánku, který byl slavnostně otevřen v roce 1937, se manželé Chvojkovi ujali ve čtyřicátých letech. Přímo zde se jim narodila dcera Blanka, druhé ze tří dětí. Ta vypráví, jak ráda vypomáhala s obsluhou hostů a vůbec se vším, co bylo třeba. Jejím přáním bylo stát se servírkou, ale tatínek považoval toto povolání spíš za mužskou práci. Při vedení letního koupaliště se panu Chvojkovi několikrát hodilo, že byl velmi dobrým plavcem. Vykonával zde vlastně vše včetně role plavčíka, údržbáře i zdravotníka. Když si Jaroslav Fousek (pozdější zeť pana Chvojky) rozřízl jako kluk nohu, dostal nejprve pořádně vynadáno, ale pak se ho Josef Chvojka ujal a ošetřil ho. I když byl Marvánek se svým zázemím pouze sezonní (letní) záležitostí, v zimě se na zamrzlém rybníku bruslilo a paní Chvojková ze svého bytu vařila pro příchozí alespoň teplý čaj.

Šárka Vydrařová s přispěním Renaty Skalošové

Text vznikl na základě rozhovoru s Blankou Fouskovou, rozenou Chvojkovou.



Josef Chvojka (1905–1979) na snímku z roku 1959
Letní Marvánek ve čtyřicátých letech 20. století. Hospůdka zde byla skutečně subtilní – jde o dřevěnou stavbu s verandou na snímku vzadu. Napravo od ní vidíme část kabin. Ty byly součástí dlouhé budovy, na jejímž konci se nacházel byt pro plavčíka. Tam několik let bydlela také rodina Chvojkova. Restauraci dnes připomíná jen pozůstatek kamenného sklepa pro uchovávání chlazených nápojů.