Hřib smrkový
Boletus edulis
Nejcennějším úlovkem většiny houbařů je pravák. Víte, že mezi praváky patří více druhů hříbků? Hřib smrkový je každopádně vzorným příkladem.
Mykologové (odborníci na houby), řadí v Evropě do rodu hřib (Boletus) asi 50 druhů hub s rourkami. Všechny jsou mykorrhizní symbionti jehličnatých nebo listnatých stromů – to znamená, že vlákna hub žijí s kořeny stromů a oba druhy si vzájemně prospívají.
Hřib smrkový se vyskytuje v celém mírném pásu severní polokoule. U nás roste od nížin po horské oblasti. Plodnice se vyvíjí od července do listopadu. Nejlépe se mu daří ve smrkových lesích, ale bývá i ve smíšených lesích hlavně s převahou břízy, výjimečně v listnatých lesích. Kolem Říčan je celkem běžný.
Klobouk hřibu smrkového je v mládí světlý, později kaštanově hnědý a široce vyklenutý. Může dorůst až 30 cm v průměru. Rourky jsou zprvu bílé, později žluté až žlutozelené.
Třeň (noha) bývá v mládí tlustě soudkovitá do šířky 10 cm, postupně se protáhne až do výšky 20 cm. Je pokryta jemnou světlou síťkou, která je zřetelnější v horní, tmavší části.
Bílá dužnina je v mládí pevná, u starších hub pak měkčí. Má příjemnou chuť a silnou houbovou vůni.
Hřib smrkový je luxusní surovina pro jakoukoli kulinářskou úpravu. Bohužel chutná i larvám hmyzu a bývá často červavý. Nejčastěji si na něm pochutnává některý z druhů drobné mušky bedlobytky (Mycetophila).
Mezi pravé hřiby řadíme ještě jeden vzácný a dva běžné a druhy. Hřib borový (Boletus pinophilus), má v klobouku červenohnědé tóny barev. Hřib dubový (Boletus reticulatus), má výraznější síťku a světlejší klobouk. Hřib bronzový (Boletus aereus) je vzácný teplomilný druh, který má celkově tmavší barvu.
Jakub Halaš