Divadelní cedule patří mezi nejvýznamnější prameny ke studiu dějin divadla. Pojmenování pochází z německého termínu „Theaterzettel“. Cedule je vlastně divadelní plakát, který se týkal pouze jednoho konkrétního představení a obsahoval podrobnější informacemi o něm. Mezi divadelníky se dodnes rozlišuje mezi cedulemi (o nich podrobněji viz dále) a plakáty, které jsou spíše výtvarně řešenou pozvánkou na představení nebo mají jen stručný informativní charakter.
Předchůdci cedulí byly takzvané periochy (jakési obsahy představení), dochované z církevního prostředí. Ty byly nahrazeny cedulemi na konci 18. století. Cedule obsahuje informace o názvu a autorovi hry, herecké společnosti, která představení sehrála, a jejím řediteli, místě konání představení, jednotlivých rolích a hercích a třeba i o výši vstupného. V horní části bývají cedule často opatřeny otvorem, který je dokladem toho, že visely v místě konání představení. Tam se také s předstihem rozdávaly, což vykonávali zaměstnanci divadelní společnosti zvaní ceduláři. Cedule tiskly ovšem nejen divadelní společnosti, ale například též cirkusy a pojízdná panoptika (obludária, výstavy voskových figurín a podobné).
Říčanské muzeum uchovává několik stovek divadelních cedulí, které se týkají představení profesionálních i ochotnických souborů. Pocházejí z 19. a především z první poloviny 20. století. Z ochotnických společností se jedná především o říčanského Tyla a radošovickou Dramatiku, z profesionálních společností pak o cedule Divadelní společnosti B. Bittla, Divadelního souboru H. Housové, společnosti F. Kneisla ml., Macháčkovy činohry či Československé divadelní družiny R. Olšovského. Nejstarší dochovaná cedule pochází od společnosti V. Brauna, která sehrála v Říčanech 14. 6. 1862 Kolárovu hru „Žižkova smrt – Pomsta za Jana Husa“. Tuto ceduli daroval muzeu roku 1964 pan Josef Mašín z Dubče.
Jan Boukal
