Bříza bělokorá
Betula pendula
Bříza bělokorá je jedním z nejpřizpůsobivějších druhů dřevin. Daří se jí v bažinatém terénu i na suchých skalách, roste ve studených horách i v teplých nížinách.
Celkem je známo na 120 druhů bříz. Vyskytují se pouze na severní polokouli v mírném a subpolárním pásu.
Bříza bělokorá je celkově rozšířena od Pyrenejí po polární kruh a směrem na východ až po Altaj. U nás je složkou mnoha přirozených společenstev, bývá první dřevinou, jež osidluje paseky nebo ladem ležící půdu.
Opadavý strom dorůstá výšky asi 20 metrů. Dožívá se 100 až 150 let. Rovný nebo zakřivený kmen kryje hladká bílá borka, která později rozpraskává a ve stáří je hrubě členitá.
Tenké, trojúhelníkovité listy mají dvojitě pilovitý okraj. Na podzim se zlatožlutě vybarvují. Na jednom stromě vyrůstají samčí i samičí jehnědy, které vykvétají od dubna do května. Zprvu vzpřímené samičí jehnědy jsou po opylení převislé. Když dozrávají semena, je hnědé plodenství až 4,5 cm dlouhé. Jednotlivé nažky mají po stranách blanitý lem, díky kterému se dobře šíří větrem.
V Říčanech a okolí roste bříza bělokorá běžně. V zahradách nacházíme i řadu kultivarů, které se liší vzrůstem a barvou listů.
Člověk od pravěku věděl, jak využít vše, co bříza nabízí. Vařením březové mízy získával univerzální lepidlo. Z březové kůry vyráběl různé nádoby, z proutí košťata.
Dnes je lehké a houževnaté dřevo používáno v nábytkářství, také dobře hoří, a to i čerstvé a nelétají z něj jiskry, o kůře ani nemluvě. Jarní míza je jako ozdravná březová voda oblíbená hlavně v severovýchodní Evropě. Výtažky z listů jsou využívány ve farmaceutickém průmyslu a v kosmetice. Ze dřeva se pálil březový dehet, kterým se dříve impregnovala kůže na boty.
Jakub Halaš
