Barvínek

Pohled na obrázek dnešní dřeviny může být matoucí, protože vypadá jako bylina. Barvínek nebo minule popisovaná borůvka patří mezi polokeře. U těchto rostlin zimu přežívá hlavně přízemní zdřevnatělý stonek, zbylé bylinné části mohou odumírat. Výhodou polokeřů proti bylinám je jarní náskok, kdy raší z nadzemního dřeva.

Sedm druhů barvínků roste v západní Asii a Evropě. U nás je původní pouze barvínek menší (Vinca minor), kterému se lidově říká brčál. Celkově roste v mírném pásu Evropy. V zahradách je vysazován i barvínek větší (Vinca major). Ten je však původní v západní a střední oblasti kolem Středozemního moře.
Barvínek menší je poléhavý stálezelený polokeř s dlouhým podzemním oddenkem. Větévky, na kterých vyrůstají květy, stoupají do výšky 5 až 20 cm. Vstřícně postavené, kožovité listy mají tmavě zelenou barvu a jsou lesklé.

Nápadné modrofialové květy vykvétají od března do června. Plodem jsou dva podlouhlé měchýřky, které pukají ještě zelené. Jak schnou, kroutí se a uvolňují hnědá bradavičnatá semena, která jsou až 9 mm dlouhá.

Původní rozšíření u nás se již těžko stanovuje. Lidé barvínek vysazují a on se ochotně šíří. K množení častěji než semena využívá kořenující nadzemní výběžky. Dnes roste po celé republice, hlavně ve světlých listnatých a smíšených lesích nebo křovinách.

Ve městech je běžný na hřbitovech, v parcích i v zahradách. Jeho husté porosty dobře kryjí půdu a navíc jsou pěkné. Vyšlechtěny byly kultivary s bílými a červenými květy nebo strakatými listy.

Barvínek je sice jedovatý, ale ve farmakologii má široké uplatnění. Látky, které obsahuje, působí mj. na snížení tlaku nebo zastavují krvácení. Zkoumá se i využití k léčbě leukemie a rakoviny.