Jani, ty působíš v muzeu jako lektorka už přes 10 let. Co tě u toho tak dlouho drží?

Trávím s dětmi v sezóně čas venku a mám možnost ukazovat jim přírodu autenticky přímo na místě, nikoli skrze obrázky na interaktivní tabuli mezi čtyřmi stěnami. Můžu být u toho, když děti vidí poprvé v životě naživo splešťuli, kterou si sami opatrně „ulovily“ a nadšeně u toho výskají. V muzeu mě baví pestrost činností, které tu můžu dělat.

Ty jsi ale také odbornice na sinice a řasy, co tě právě na téhle části přírody tak fascinuje?

Když se podíváte do mikroskopu, otevře se vám úplně jiný svět plný různých tvarů. Čím víc jste do toho ponoření, tím víc nechápete, jak se mohou ve vodě ukrývat tak dokonalé struktury.

Už nějakou dobu bydlíš ve Světicích u Říčan, do práce chodíš pěšky nebo jezdíš na kole. Proč máš tuhle lokalitu ráda?

Jednoduchá odpověď, u rybníka Srnčí mám kamaráda ledňáčka. A když vás po ránu zdraví tři kroužící volavky nad hlavou, máte hned lepší den.

Kde se s tebou v březnu můžeme v muzeu potkat?

V sobotu 22. března můžeme společně v muzeu oslavit Světový den vody. Ukážu vám, jak se pracuje s mikroskopy a binolupami s LCD displejem, vyzkoušíte si připravit vzorky vody pro mikroskopování z říčanských rybníků. S vodou budeme také tvořit – čeká vás technika mramorování.

Adéla Venerová