Letos v srpnu tomu bylo 130 let, co platíme korunou. Během doby své platnosti zažila korunová měna časy dobré i zlé. K těm druhým patřilo období první světové války, která stejně jako jiné války přinesla mj. i značnou inflaci. Ruku v ruce s válečnou mizérií byla předválečná stabilní měna krytá zlatem tatam, stříbrné a zlaté korunové mince byly dávno staženy z oběhu a nahrazeny papírovými platidly a ceny všeho neúprosně rostly. To se odrazilo i ve vydání nové bankovky: poprvé a zatím naposled byla vydána bankovka o nominální hodnotě 10 000 korun, a to Rakousko-uherskou bankou 2. prosince 1918. Stalo se tak tedy již po vyhlášení samostatnosti, ale ještě před měnovou odlukou (v únoru 1919), což bylo příčinou řady neshod. Bankovka má dodnes v dějinách tuzemských platidel poněkud sporný status. Československé ministerstvo financí ji odmítalo uznat (a později při měnové odluce ji nezahrnulo mezi kolkované bankovky). Na druhou stranu 28. října sice vznikl nový stát, ten ale až do měnové odluky nedisponoval vlastní měnou a nadále – konec konců v souladu s recepčním zákonem – užíval tu dosavadní, jejíž emisní bankou byla stále banka Rakousko-uherská. V každém případě tato bankovka reálně na našem území obíhala, o čemž svědčí i řada zachovaných exemplářů ve sbírkách českých muzeí, též i říčanského, a proto do našich dějin patří.
Bankovka byla provedena v tiskárně Rakousko-uherské banky ve Vídni. Vzhled i rozměry (192 × 128 mm) byly shodné jako u dosavadních tisícikorun podle vzoru emise z roku 1902. Ta byla vyvedena v secesním stylu podle návrhu vídeňských výtvarníků Rudolfa Rösslera a Heinricha Leflera. Nové desetitisícovky se odlišovaly pouze zabarvením do vínova, podpisy aktuálních představených banky a pochopitelně vyšší nominální hodnotou. Zůstal zde i (v prosinci 1918 již zcela iluzorní) závazek banky vyplatit proti bankovce příslušnou částku v stříbrných nebo zlatých mincích. Stejně jako předválečné bankovky měla i tato dvě zrcadlící se strany: rakouskou a uherskou odlišující se pouze státním znakem (Rakouského císařství versus Uherského království) a jazykem (němčina versus maďarština). Na rakouské straně byla ovšem nominální hodnota uvedena také ve všech úředních jazycích Předlitavska včetně češtiny.
Jan Andrle
