V novém seriálu se seznámíte s výsledky výzkumu historika Muzea Říčany Jana Boukala. Ten v čase covidové pandemie podrobně prostudoval písemné i hmotné prameny týkající se pánů z Říčan v období středověku. Sepsal více než 120 stran textu, které budou postupně publikovány v odborném tisku (např. v časopise Studie a zprávy. Historický sborník pražského okolí). Seriál Páni z Říčan ve středověku vám ve zkratce a popularizační formou přiblíží některé výsledky této práce.
Jihočeská větev pánů z Říčan je doložena již od roku 1342, kdy se objevuje držitel tvrze Cehnice Rudolf z Říčan, snad příslušník průhonické větve rodu. Podle uvedeného sídla se jeho potomkům říká Cehnicové z Říčan.
Rudolfovi synové byli Oldřich, Svojše, Jan a Bohuslav (Bušek). Všichni bratři měli vazby na blízký kostel v Paračově. Bohuslav-Bušek z Říčan se prosadil jako hejtman krále Václava IV. na hradě Mühlberg. Jeho syny snad byli Karel a Bušek, z nichž druhý se stal děkanem v Týně nad Vltavou.
Na počátku 15. století se jihočeští páni z Říčan rozdělují. Zatímco část odchází na Plzeňsko, kde si udrželi přízvisko Cehnice, většina jihočeských pánů z Říčan se začíná označovat přízviskem Kavka. Cehnicové se od třicátých let 15. století objevují v kraji mezi Dobřany a Chotěšovem. Jan Cehnice z Říčan se roku 1452 připomíná jako držitel městečka Stod. S Cehnici se často setkáváme v různých jednáních, kterých se účastnil chotěšovský klášter. Na počátku 16. století drželi Cehnicové z Říčan dokonce dům v Plzni. Potomci středověkých Cehniců posléze žili po celých Čechách a vymřeli až Ferdinandem z Říčan roku 1817.
Patrně v roce 1415 získal Oldřich Kavka z cehnické větve pánů z Říčan jihočeskou Štěkeň. Více však víme o jeho synovi Zachařovi z Říčan a jeho manželce Kateřině, patrně z rodu pánů ze Svojšína. Pan Zachař působil ve službách Václava z Michalovic, generálního převora johanitů – církevního rytířského řádu sv. Jana. Zachař roku 1443 zprostředkoval příměří mezi Budějovickými a Rackem z Rýzmberka a Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína. Roku 1461 byla manželka Zachaře z Říčan Kateřina obviněna, že ukradla klenoty a jiné předměty, které patřily zesnulému Václavu Zmrzlíkovi ze Svojšína. Zachař se ohradil, že Václav Zmrzlík je jeho ženě daroval. Spor o klenoty se stal exemplárním případem a slavný právník Viktorin Kornel ze Všehrd jej použil ve své knize „O právích země české knihy devatery“.
Na konci šedesátých let 15. století přemlouvali Rožmberkové Zachaře k tomu, aby se po boku zelenohorské jednoty zapojil do boje proti Jiřímu z Poděbrad. Starý, unavený a nemocný pan Zachař se ovšem války účastnit nechtěl, a to na žádné z bojujících stran. Ještě roku 1479 se zúčastnil sjezdu šlechty na píseckém hradě, kde je dodnes vymalován ve velkém sále jeho erb. Zachařovým synem byl Mikuláš Kavka z Říčan, jehož syn Heralt získal Cehnici a později dokonce rozsáhlé panství s vodním hradem Švihov. Část jeho potomků měla majetky také na Moravě (Vizovice, Brumov). Kavkové vymřeli ve druhé polovině 18. století.
Tím se definitivně uzavírá stručný přehled o výsledcích výzkumu Muzea Říčany a lze doufat, že v kompletní podobě bude výzkum publikován formou odborné knižní monografie.
Jan Boukal, bývalý historik Muzea Říčany
