Představujeme špeky
z depozitáře
Špek sezóny je k vidění v otevírací době Muzea Říčany.
Aktuální špek sezóny vystavujeme do 31. 8. 2024.
Dokumentární film měl premiéru 19. 6. v Muzeu Říčany.
Katalog pro fajnšmekry obsahuje detaily k právě vystavovaným sbírkovým předmětům.
Narodil se na apríla, tedy 1. dubna 1906 v Praze. Jak uváděli ti, kteří pamatovali jeho dětství, byl prý už odmalička mimořádně šikovný. Svůj první bicykl si postavil a sám a začal na něm jezdit už v roce 1919. V letech 1920 až 1923 se vyučil zámečnicko-strojnickému řemeslu u firmy Josefa Vinčálka v Praze a nastoupil do práce jako mechanik. Láska ke všemu pohyblivému, ať už po stránce sportu či profese, mu zůstala po celý život.
Závodní kariéra Jaroslava Brože začala v roce 1923 závodem, který se jmenoval „Napříč krajinou“. Při svém prvním startu se umístil velmi dobře: skončil jako třetí v kategorii juniorů. Bylo mu tehdy teprve 17 let. Nadějného cyklistu v Brožovi rozpoznal legendární sportovní klub AC Sparta Praha. Jaroslav tak oblékl dres s hvězdou na prsou a jal se prokazovat svůj talent. Spartě se investice do mladého sportovce vyplatila: Jaroslav Brož získal sedm titulů mistra Československa v outdoorových (50 km) i drážních (1 km, 5 km) disciplínách.
Zvítězil také v legendárním závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště, získal i titul v handicapu na 2 km, stal se též přeborníkem pražské župy. Do roku 1924 měl na svém kontě 19 různých cen! Není se tak co divit, že se ve svých osmnácti letech stal členem československé národní reprezentace na Olympijských hrách v Paříži v roce 1924.
Spolu s dalšími členy týmu se na Olympiádě zúčastnil čtyřkilometrového závodu na velodromu. Československo se umístilo na sedmém místě. Brožovo hlavní úsilí ale směřovalo na padesátikilometrový závod sólo. Ačkoliv nedosáhl na medaili, nechal za sebou závodníky deseti dalších národů a umístil se na osmé pozici.
Zážitek olympijské Paříže pro něj byl přelomový. Věděl, že svůj život chce spojit se svou životní vášní – cyklistikou. Po návratu ze světového klání začal pracovat u firmy Augustin Vondřich, která se zabývala výrobou bicyklů. Nějaký čas pracoval také na opravách psacích, šicích i motorových strojů v Chrudimi a Přelouči. Nadále pokračoval v aktivním závodění a sběru titulů. V roce 1928 přestoupil do týmu Č. K. V. Praha VII. 1892. Všechny tyto zkušenosti hodlal náležitě zúročit v dalším životě.
V roce 1935 si Jaroslav Brož zažádal o povolení k provozování živnosti. Rozhodl se prodávat a opravovat kola. Obchod si otevřel v tehdy ještě samostatných Radošovicích na adrese Černokostelecká 27. Později se přesunul o kousek dál, když si koupil dům na Černokostelecké 44, kam přesunul i svou živnost.
Byl pověstný tím, že svou práci bral velmi odpovědně a vždy zákazníkům odevzdával kvalitní práci. Byl nesmírně oblíbený, každého vítal s úsměvem na tváři. Na Černokostelecké se rádi zastavovali nejen místní, ale i přespolní cyklisté, kteří za Jaroslavem Brožem chodili pro radu, veselé popovídání i pro vzpomínky na Olympiádu v Paříži. V roce 1937 se v říčanském děkanském kostele odehrála svatba: Jaroslav Brož se oženil s Marií rozenou Kubíčkovou. V roce 1940 se jim narodila dcera Věra, o čtyři roky později syn Jaroslav. Zemřel 6. října 1953 v Praze ve věku 47 let.
„Do roku olympijského, 1924, šel Brož se řádným a svědomitým trainingem. Jeho forma byla hned z jara znamenitá, takže v Brně lehce zvítězil. Na pařížské Olympiádě hájil československé barvy v závodě na 50 km. Poraziv representanty 10 národů, umístil se z 30 startujících na velmi čestném 8.místě.“
„Loňského roku zvítězil v závodě Zbraslav-Jíloviště Jaroslav Brož v čase 15 min 11 vt, a byl i letos všeobecně označován za vítěze. Závod sám jest svým terrainem namáhavý a vyžaduje celého člověka, tj. silných nohou, zdravého srdce a plic. U startu. Mezi závodníky se rozkřiklo, že jedou Bieber a Brož na hedvábných gumách a všeobecně byli tipování za vítěze své třídy. Leč tato výhoda se jim stala osudnou na silnici plné drobného štěrku a písku, neboť v okamžiku nejrozhodnějším měli oba defekt gum. U cíle. Vítězství se zdáti býti jisté na straně Brože. Leč neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a hlavně po cyklistech. V okamžiku, kdy vítězství se zdá býti jisté, kdy napětí jest největší a obecenstvo již slaví Brože co vítěze, ozve se ono příšerné zasyknutí a hned na to drnčení drátů. Žádný biograf nemá tak napínavé scény, jako jest tato. Brož v sedle zakolísá, vypadne z tempa, několik silných nárazů do šlapáků a favorit Brož jest poražen. Červinka v posledním okamžiku přespurtuje svého soupeře a vjíždí do cíle na pásku.“
„Uznání zaslouží Brož, vítěz závodu Praha-Benešov, který dvě třetiny závodu projel na vlastní pěst, na zpáteční cestě proti silnému větru. Vítězství jeho jest tím cennější, jelikož mu jako jednomu z nejlepších dráhových letounů trať nepřiléhala svou délkou. Zůstaňme u slov pankráckého domorodce, který charakterizoval Brože slovem „pašák“.“
„Brož na okruhu 26 km v Dobříši definitivně vítězí. V pěti letech čtyřikrát dojel první, z čehož jednou jako vítěz diskvalifikován a jednou druhý.“
Letní olympijské hry se konaly v Paříži ve Francii 4. května až 27. července 1924. Jednalo se o v pořadí sedmé hry pořádané po novodobém obnovení olympijské tradice roku 1896. Těchto her se zúčastnilo 3092 sportovců ze 44 zemí v 126 disciplínách v 17 sportech. Československu se podařilo získat celkem 10 medailí, čímž skončilo na celkovém 15. místě v pořadí národů. Nejvěhlasnějšího úspěchu dosáhl gymnasta Bedřich Šupčík, který pro Československo vybojoval historicky první zlatou olympijskou medaili. Uspěl ve šplhu, který se řadil do sportovní gymnastiky.
Sportovní gymnastika byla tehdy pro náš stát obzvláště silnou doménou. Naši sportovci v ní získali další 4 stříbrné a 4 bronzové medaile. Mimo okruh gymnastiky uspěl jediný sportovec: Bohumil Durdis získal bronzovou medaili ve vzpírání v kategorii do 67,5 kg.
Celkem se VII. Olympiády zúčastnilo 133 reprezentantů ČSR. Čtyři z nich byly ženy, které soutěžily v plavání. Ačkoliv se týmu československých cyklistů nepodařilo dosáhnout na medailová umístění, potvrdili jednoznačně svou příslušnost k evropské sportovní špičce a pomohli založit československou cyklistickou tradici. Spolu s Jaroslavem Brožem národní tým cyklistů tvořili Karel Pechan, František Kundert, Miloš Knobloch, Antonín Charvát, Oldřich Červinka a Karel Červenka.
Cyklistika má bohatou historii sahající hluboko do 19. století. První doložené jízdní kolo je známé jako „draisina“ nebo „běhací stroj“. V roce 1817 jej vynalezl německý baron Karl Drais. Tento předchůdce moderního jízdního kola měl dvě kola, ale neměl pedály a jezdec ho poháněl odrážením nohama od země.
První jízdní kolo s pedály, které bylo pojmenováno „velocipéd,“ bylo vyrobeno ve Francii v roce 1863. Francouzi Pierre Michaux a Pierre Lallement přidali k přednímu kolu pedály a řídítka, což umožnilo jezdcům pohánět stroj nohama bez dotyku země. Tyto první velocipédy se stavěly ze dřeva a železa a měly pevné rámy bez jakéhokoliv odpružení. Jízda na nich tak rozhodně nebyla žádné pohodlíčko.
V roce 1870 se objevuje tzv. „vysoké kolo“ s nápadně velkým předním kolem. Zvýšená efektivita šlapání na něm byla negativně vyvažována nízkou stabilitou a nepraktičností.
V roce 1885 přišla revoluce s vynálezem „bezpečnostního kola“ z návrhu konstruktéra Johna Kempa Starleyho. Moderní kolo mělo dvě kola stejné velikosti a řetězový pohon, což zajišťovalo lepší stabilitu a bezpečnost. Tento design se stal základem pro moderní jízdní kola.
Organizovaný cyklistický sport začal růst koncem 19. století. První oficiální cyklistický závod se konal v roce 1868 v Parc de Saint-Cloud u Paříže a vítězem se stal Angličan James Moore. Na přelomu 20. století se začaly objevovat významné závody jako Tour de France, který poprvé odstartoval v roce 1903. Tento závod, trvající několik týdnů a pokrývající tisíce kilometrů po celé Francii, se stal nejprestižnějším a nejznámějším cyklistickým závodem na světě.
Cyklistika se postupně rozšiřovala i do jiných disciplín, jako je dráhová cyklistika, cyklokros, horská cyklistika a BMX. Každá z těchto disciplín má své specifické techniky a vybavení, ale všechny vycházejí z původního konceptu jízdy na kole.
V průběhu 20. století se cyklistika stala olympijským sportem, s dráhovou cyklistikou debutující na prvních moderních olympijských hrách v roce 1896 a silniční cyklistikou připojenou o několik let později. Dnes je cyklistika populární nejen jako sport, ale i jako rekreační aktivita a ekologický způsob dopravy.
Historie cyklistiky je tedy příběhem neustálého technologického pokroku a rostoucího zájmu veřejnosti, který proměnil jednoduchý dopravní prostředek v jeden z nejuznávanějších sportů na světě.
