1. H 12091 – Busta J. V. Stalina
Josif Vissarionovič Stalin se narodil jako Josif Džugašvili v Gruzii v roce 1878 a postupně se vypracoval z mladého revolucionáře na neomezeného vůdce Sovětského svazu. Jeho politický vliv se stal dominantním po smrti Lenina v roce 1924 a v průběhu dalších let pevně upevňoval svou moc a kontrolu nad stranou i nad celou zemí.
Stalinovo vládnutí bylo charakterizováno tvrdými metodami a brutálními politickými čistkami, během nichž byly likvidovány jakékoli formy opozice a disentu. To vedlo k nevídanému teroru a násilí, které zasáhlo všechny vrstvy sovětské společnosti. Jeho politika kolektivizace zemědělství přinesla tragické hladomory, které si vyžádaly miliony lidských životů, zatímco jeho industrializační plány byly provázeny nedostatkem ohledu k lidskému životu a lidským právům. Stalinistická forma diktatury jedné strany se rozšířila do mnoha zemí tzv. východního bloku včetně Československa. Teprve v polovině 50. letech 20. století došlo k tzv. „odhalení kultu“ Stalinovy osobnosti, kdy se začalo hovořit o stalinistických zločinech a socialistické země se od této formy vládnutí začaly odvracet.
Někteří lidé zdůrazňují, že Stalinova vláda v SSSR má i druhou stranu. Jeho vedení během druhé světové války přineslo Sovětskému svazu klíčové vítězství nad nacistickým Německem a hrálo zásadní roli v osvobození Evropy. Toto vítězství však bylo dosaženo za vysokou cenu lidských obětí a utrpení.
Dnes, více než sedmdesát let od Stalinovy smrti (zemřel v roce 1953), je jeho dědictví stále předmětem kontroverzí. V současném Rusku jej vidí jako statečného vůdce, který položil základy moderního ruského státu. Obecně je považován za masového vraha a tyrana, jehož zločiny nelze omluvit.
Hnědá sádrová busta ve sbírce Muzea Říčany je typickým příkladem masově vyráběné „relikvie“, kterou byly na přelomu 40. a 50. let minulého století vybavovány všechny veřejné instituce. Stalinově bustě nebylo možné vyhnout se ve školách, na úřadech i v kulturních zařízeních. Jeho kult byl všudypřítomný a vyvrcholil u nás odhalením grandiózního pomníku na pražské Letné. Vydržel tam ovšem pouhých 7 let. V roce 1962, už dávno poté, co se o Stalinových zločinech dozvěděl svět a jeho krvavý styl vládnutí byl zavržen i v zemích východního bloku, byl pomník odstřelen. A spolu s tím putovaly i jeho busty do muzeí, kde zůstávají dodnes uchovány v depozitářích.
2. H 12090 – Busta Klementa Gottwalda
Klement Gottwald se narodil v roce 1896 a během svého života prošel cestou od dělníka a revolucionáře k vůdci komunistické strany a nakonec prezidentovi Československé republiky. Jeho politická kariéra byla poznamenána nejen bojem za sociální spravedlnost a proti fašismu, ale hlavně kontroverzními rozhodnutími, politickými vraždami oponentů a nastolením stalinistické diktatury v Československu.
Jako vůdce Komunistické strany Československa sehrál Gottwald klíčovou roli v období druhé světové války a poválečném vývoji. Jeho politika spočívala v budování socialistického státu a prosazování komunistické ideologie, což bylo provázeno politickými čistkami a potlačováním odlišných názorů.
Gottwaldova éra byla definována takzvaným Vítězným únorem v roce 1948, který vedl k upevnění komunistické moci a následnému vytvoření totalitního režimu v Československu. Jeho vláda se stala symbolem omezení svobod a porušování lidských práv, ačkoli se zároveň snažil prosazovat modernizaci a hospodářský rozvoj země. Ze všech politických procesů připomeňme ten s Miladou Horákovou či Závišem Kalandrou. Režim státního socialismu v Československu si za oběť vyžádal celkem 248 osob zavražděných v politických procesech; asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu uprchnout přes železnou oponu.
Na druhou stranu za doby vlády KSČ v Československu vznikly moderní systémy školství, zdravotnictví či sociálního zabezpečení, jejichž základy v kostře našeho státu stále přetrvávají. Režim usiloval o vyřešení palčivých otázek sociálních nerovností první republiky a garantoval lidem právo na bydlení a zaměstnání.
Klement Gottwald zemřel v roce 1953 jen několik měsíců po Stalinovi. Zatímco Stalinova figura z veřejného prostoru v Československu do značné míry vymizela, Gottwald se jakožto první československý „dělnický prezident“ těšil úctě a obdivu minulého režimu až do jeho kolapsu v roce 1989. Kromě ztvárnění v bustách a sousoších byl zpodobňován na transparentech a plakátech vedle zakladatelů komunistického hnutí Marxe, Engelse a Lenina.
3. H 12882 – Pamětní deska Adolfa Hitlera
Adolf Hitler, narozený v roce 1889 v Rakousku, se stal vůdcem Německé národně socialistické dělnické strany. Jeho politická kariéra byla charakterizována extrémním nacionalismem, rasismem a antisemitismem, což vedlo k vyvolání jednoho z nejtemnějších období v dějinách lidstva.
Hitlerova politika se zaměřovala na vytvoření „čisté“ německé rasy prostřednictvím rasového útlaku, eugeniky a systematického pronásledování a vyhlazování některých etnických a náboženských skupin. To vedlo k holocaustu – genocidě, během které bylo během druhé světové války vyvražděno šest milionů Židů a miliony dalších lidí, včetně Romů, Slovanů, homosexuálů, muslimů, socialistů a dalších politických odpůrců.
Nacistické Německo pod Hitlerovým vedením provádělo masové deportace, vyhlazování a systematické porušování lidských práv. Jeho režim byl charakterizován terorem, cenzurou, politickými čistkami a potlačováním jakékoli formy opozice.
Hitlerovo vedení vedlo k obrovským lidským ztrátám a utrpení během druhé světové války, která si vyžádala miliony životů a změnila tvář Evropy navždy. Jeho snaha o ovládnutí světa skončila neúspěchem a pádem nacistického Německa v květnu 1945.
Dnes je Hitlerova éra považována za jedno z nejtemnějších období v dějinách a jeho politika za vrchol rasového extremismu a nenávisti. Dnes je třeba nejen připomenout si strašlivost nacismu, ale také zdůraznit význam vzpomínání a poučení se z minulosti, abychom zabránili opakování podobných hrůz v budoucnosti.
Sádrová pamětní deska s Hitlerovým reliéfem byla vytvořena v roce 1939 v ateliéru Karla Perla. Svým nápisem Großdeutschland ist erstanden! (Velkoněmecká říše jest založena!) upomíná na rok 1938, v němž došlo k takzvanému anšlusu, tedy připojení Rakouska k Německu.
4. H 4402, H 4403, H 4430, H 19191, H 19286 – Kolekce nacistických dýk
Tato kolekce nacistických dýk zprostředkovává blízký pohled na jeden z nejtemnějších symbolů nacistického režimu. Tyto dýky, symbol moci a brutálního útlaku, sloužily jako součást uniformy a zároveň jako statusový symbol protagonistů ideologie postavené na myšlence rasové nadřazenosti a násilí vůči nepřátelům režimu. Spatřujeme na nich nacistické orlice, hákové kříže či nápisy jako Alles für Deutschland (Všechno pro Německo).
Každá z těchto dýk přináší s sebou svůj vlastní příběh, svědectví o temné minulosti, který nás vede k hlubšímu porozumění hrůz nacistického režimu. Tyto dýky jsou nejen fyzickými artefakty minulosti, ale také symboly odhodlání připomenout hrůzy holocaustu a nacistického teroru, abychom se vyvarovali jejich opakování v budoucnosti.
Pohled na tyto předměty nás zve k zamyšlení nad povahou totalitních režimů a důsledky jejich ideologií. Připomínají nám, že nenávist a násilí jsou nebezpečné síly, které mohou vést k hrůzným důsledkům, a připomíná nám důležitost boje za lidská práva, toleranci a mír ve světě
