Výzkum a sbírkyŠpek sezónyŠpek sezony katalog 2023_11_Dějiny násilí – od pěstního klínu k pancéřové pěsti 
1. Pazourková jádra
Základní surovinou pro výrobu pravěkých kamenných hrotů, špiček a nožů byl pazourek. Tato jádra představují materiál, z nějž byly při výrobě tvrdší horninou odštipovány kýžené tvary. Obě jádra byla muzeu věnována v roce 1963 a svůj původ mají v lokalitě Doubravice v katastru Modletic.
2. Pazourkový hrot a šipka
Z pazourkových jader se odštipovaly ostré nástroje. Sloužily k řezání nebo krájení, ale po připevnění na násadu se z nich stávaly projektily v podobě hrotů oštěpů nebo šípů. Tyto dva ostré předměty jsou příkladem takového využití. Hrot oštěpu a šipka představují ukázku nejstarších pravěkých zbraní, které depozitář Muzea Říčany ukrývá. Pocházejí z lokality Doubravice v katastru Modletic. Spolu s pazourkovými jádry, tedy surovinou, z níž byly hroty vyrobeny, dokládají aktivní přítomnost pravěkých lovců na Říčansku.
3. Pěstní klín
Kamenný tmavý klín se spodní stranou v podobě uhlazené plochy s vyzvednutím u břitu s obloukovitou horní stranou je příkladem primitivního ručního nástroje z mladší či pozdní doby kamenné (5000–2200 př. n. l.). Nález pochází z Doubku.
4. Pěstní klín
Zlomek dlouhého kamenného kopytovitého klínu se spodní stranou v podobě uhlazené plochy mohl být účinnou zbraní, ale domníváme se, že sloužil spíše jako primitivní motyka, respektive nástroj k ručnímu rozbíjení ztvrdlé hlíny. Je možné, že byl připevněn na násadu provázkem nebo kůží. Klín daroval muzeu v roce 1970 Václav Roček z Radošovic. Pochází zřejmě z období mladší či pozdní doby kamenné (5000–2200 př. n. l.).
5. Sekeromlat
Další nález z Doubravice u Modletic představuje vrtaný sekeromlat. Násada, která byla do průvrtu upevněna, představovala revoluci v technologii výroby a užití nástrojů. Nasazení násady nebo topůrka znásobilo potenciál lidské síly. Švih násobně zvýšil účinnost nástrojů jak při práci, tak při boji.
6. Sekeromlat
Kamenný masivní sekeromlat s velkým průvrtem. Týl byl částečně kose odštípnut. Nález učinili žáci měšťanské školy v Říčanech v roce 1912. Předmět byl vyroben v pozdní době kamenné (5000–2200 př. n. l.).
7. Štípací sekerka
Kamenná vrtaná sekerka byla připevněna na topůrku. Švih nástroje umožňoval efektivní štípání dřevěných polen. Neolitický předmět byl nalezen v roce 1909 v Kališti u Ondřejova.
8. Kamenná sekerka
Neolitická plochá sekerka byla pravděpodobně přidělaná k topůrku pomocí provázků nebo kůže a mohla sloužit k drobnému opracovávání dřeva, ale také k sebeobraně. Nalezena byla v Doubku, ale není známo, kdy byl nález učiněn.
9. Bronzová sekerka
Bronzová sekerka s nevýraznými lištami, kratším mělkým prožlabením ve střední části, obloukovitým ostřím a oble zahroceným týlem (typ Bennewitz). Povrch je silně zkorodovaný a hluboce rozbrázděnou světle zelenou patinu místy překrývá tmavohnědý povlak. Datována je do období únětické kultury (2300–1700 př. n. l.). Sekerku daroval v roce 2012 amatérský detektorář Jiří Šoch z Nedvězí; nalezl ji v povodí Rokytky u Strašína.
10. Bronzová dýka
Bronzová dýka s oble lichoběžníkovitým a částečně olámaným týlem, opatřeným dvěma oboustranně roztepanými nýty, má na obou stranách čepele s mírně olámaným ostřím patrné poměrně nevýrazné podélné středové žebro. Tmavozelená ušlechtilá patina je na většině povrchu pokryta světle hnědým povlakem. Dýka náležela výrobci z tzv. mohylové kultury (15.–13. století př. n. l.). Dýku daroval muzeu v roce 2012 amatérský detektorář Jiří Šoch z Nedvězí; nalezl ji v povodí Rokytky u Strašína. Byla součástí širšího bronzového depotu, který tam pravěký střadatel uschoval nebo rituálně obětoval.
11. Bronzová sekerka
Bronzová sekerka se středovými laloky a plochým trnem pro upevnění v násadě. Nález daroval muzeu F. Straňák z Doubku, do sbírek byl zapsán v roce 1963. Jedná se o jednu z nejprecizněji provedených bronzových seker v naší sbírce a ukazuje nápaditost lidí doby bronzové (2300–800 př. n. l.) ve způsobech, jak usadit nástroj do topůrka.
12. Železný tesák
Mírně zkorodovaná čepel tesáku nebo dlouhého nože, uprostřed opatřená patrně žlábkem (pokud se nejedná o mechanické poškození). Horní část v blízkosti špičky má částečně ulomené kraje. Spodní část čepele je zešikmená. Tento tesák je nejspíš relativně mladý (18.–19. století), vybíráme jej ale jako dobře zachovalý příklad osobní krátké zbraně, jejíž podoba se od počátku doby železné v podstatě neproměňovala. Tesáky sloužily jako běžná příruční zbraň obyčejných lidí k sebeobraně, ale i k drobné práci.
13. Železný tesák
Část železného nožového tesáku s jílcem se šesti otvory zakončeným plátkovitě tvořenou hlavicí. Hrot čepele chybí (tesák byl patrně již před archeologizací ulomen). Tento tesák je zřejmě nejstarší zbraní tohoto druhu v naší sbírce, pochází pravděpodobně z 15. století. Zbraň nalezl amatérský detektorář Martin Lasovský v srpnu 2008 v lese západně od Bohulib na vrchu Zahrádka. Tesák se nacházel ve vodorovné poloze v hloubce cca 10–15 cm v místě sesuvu svahu v oblasti starých důlních děl (dnes na místě roste listnatý les).
14. Středověké hroty
Kolekce středověkých hrotů pochází z doby kolem roku 1420, kdy proběhlo obléhání říčanského hradu. Ve sbírce nacházíme hrot oštěpu a různé hroty šipek a šípů do luků a kuší. Zajímavé je pozorovat rozličnost jednotlivých projektilů. Mezi nimi na první pohled zaujme vidlicovitý hrot se dvěma rameny. Jde o šíp speciálně používaný k zpřetrhání šlach lovené zvěře, která po úspěšném zásahu nemohla utéct. Další pozoruhodné šipky jsou ty s dlouhou násadou a krátkým hrotem. Tyto projektily sloužily jako zápalné šípy. Násada se omotala látkou nasáklou hořlavinou a těsně před vystřelením se zapálila. Naprostou kuriozitou je pak takzvaný „ježek“, který se rozhazoval po bitevním poli jako efektivní zbraň proti jezdectvu. Kůň, který na „ježka“ šlápl, byl i se svým jezdcem v podstatě vyřazen z boje. Tato kolekce dokládá efektivní specializaci jednotlivých způsobů boje ve středověkém válečnictví.
15. Pistole předovka
Jednoranná bambitka předovka na západku s mosazným kováním a vyrytým označením TG + 17 – 6A, na bambitce nápis 268 Chatelet. Vyrobena byla v 18. století.
16. Pistole s ornamentálním zdobením
Jednoranná bambitka z hnědého dřeva s vyřezávaným rostlinným ornamentem na rukojeti. Do kování v rukojeti je vyryto „Fer Moraw Krumau“. Součástí setu je dřevěná tyčka k pěchování střelného prachu.
17. Revolver s ornamentálním zdobením
Bubínkový revolver zdobený kosočtverci a tečkami. Pažba je z černého dřeva a je dekorovaná ornamentálními rytými motivy, ukončená kováním s kroužkem. Datujeme ji do první třetiny 20. století. Bubínkový revolver byl poprvé sestrojen v roce 1835 a jeho princip se dodnes v podstatě nezměnil.
18. Bubínkový revolver
Revolver (kolt) s dřevěnou rukojetí datovaný zhruba do poslední třetiny 19. století.
19. Křesadlová puška
Puška na křesací kámen s mosaznou vbíjenou výzdobou. Tuto překrásnou pušku z 18. století muzeu daroval v roce 1955 pan Rudolf Mošna z Říčan. Jedná se o jeden z nejkrásněji zdobených předmětů z naší sbírky zbraní. Zajímavostí křesadlových pušek je to, že v nich jiskra, která zažehává střelný prach v komoře, vzniká křesáním křemenných pazourků, tedy stejných kamenů, které byly základním materiálem pravěkých hrotů a šipek.
20. Dvouhlavňová brokovnice
Perkusní lovecká dvouhlavňová brokovnice (systém La Fauxeuch) s dvěma kohoutky. Bohatě zdobená ornamenty, s nápisem „J. Preiss, Jung Bunzlau“. Perkusní lovecká brokovnice byla vyrobena puškařským mistrem J. Preissem v 60. letech 19. století v Mladé Boleslavi. Perkusní pušky od 30. let 19. století nahradily dřívější křesadlový systém. Vyznačují se větší spolehlivostí a přesností. O historii této konkrétní pušky nicméně není nic známo. Stejně tak o jejím výrobci neexistují žádné podrobnější informace. Přesto se jedná o cenný doklad umu puškařských mistrů ve středních Čechách. V roce 1955 zbraň říčanskému muzeu daroval kolektiv místní Mototechny. V roce 2005 brokovnici odborně konzervoval říčanský puškař M. Slanina.
21. Dvouhlavňová brokovnice
Lovecká puška systému Landkaster. Má bohatě zdobenou dřevěnou pažbu, na kování je vyryta výzdoba v podobě rostlinných motivů. Do sbírek muzea ji věnoval kolektiv zaměstnanců Mototechny Říčany v 50. letech 20. století.
22. Slavnostní puška
Puška (španělský muskeron) na křesací kámen s uraženým kohoutkem je zdobena vbíjeným kovovým rostlinným ornamentem. V 19. století byla používána při slavnostních příležitostech. V 50. letech 20. století ji muzeu daroval ONV Říčany, kde do té doby zřejmě zdobila kancelář. V roce 2005 pušku odborně konzervoval říčanský puškař M. Slanina.
23. Puška Mauser
Opakovací puška Mauser 98 s rytým kováním a označením výrobce J. P. SAUER & SOHN SUHL a datem 1917. Jednalo se o nejrozšířenější pěchotní pušku na straně Ústředních mocností během první světové války.
24. Rakouská prachovnice
Zásobník na střelný prach z rohoviny s mosazným kováním a koženou šňůrkou. Používána byla snad na počátku první světové války.
25. Nábojnicový pás
Pás čítající 48 nábojnic z protileteckého kulometu z druhé světové války.
26. Kolekce granátů a šrapnelů
Ve sbírce Muzea Říčany se nachází rozsáhlá kolekce granátů, šrapnelů a rozbušek. Vybíráme z nich na ukázku několik dílů používaných během první světové války. V expozici se nacházejí dvě hlavice protileteckých granátů, jedna letka protitankového granátu, tři rozbušky minometných granátů a jeden ruční granát. Zajímavostí je červený ruční granát, který je pouze atrapou určenou k nácviku hodu.
27. Slavnostní kanón
Drobný kanón (dělo) malé ráže na litinovém podstavci. Hlaveň je zdobena rostlinnými motivy, dvěma delfíny a reliéfem s hraběcím erbem (patrně erb rodu von Erbach). Tyto drobné kanóny sloužily k dekoračním účelům na šlechtických sídlech. Pokud se z nich vůbec střílelo, pak jen při slavnostních příležitostech za účelem vypálení oslavných salv.
28. Pancéřová pěst
Výmetná roura německé pancéřové pěsti (patrně typ Panzerfaust 60) z roku 1944, značně zrezivělá. Pancéřovou pěst vyvinuli zbrojaři nacistického Německa v roce 1942; reagovali tak na stále kvalitnější opancéřování tanků, které bylo třeba prorazit. Na konci výmetné roury byla umístěna nálož střelného prachu, která odpálila hlavici s kumulativní náloží. Po odpálení a opuštění roury se náloži rozevřela křidélka, která střelu stabilizovala. Výmetná roura při výstřelu odvedla spaliny z výbuchu střelného prachu za záda střelce. Po výstřelu voják již prázdnou rouru zahodil, byla jen na jedno použití. Dostřel Panzerfaustu 60 byl asi 60 metrů. Pancéřovek tohoto typu se vyrobilo asi 1,2 milionu. Po skončení války se staly často zobrazovanou zbraní v populární kultuře a patří mezi symboly nacistické armády. Po skončení druhé světové války byla výroba Panzerfaustů ukončena. Na základě modelů této zbraně ale Sověti vyvinuli ruční protitankové granátomety typu RPG.
