Sbírka Muzea Říčany
Poklady depozitáře
i elektronicky
Sbírka, uložená v depozitáři v Jažlovicích, je zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury.
Počátky sbírky sahají do roku 1894, kdy došlo v souvislosti s přípravami Národopisné výstavy českoslovanské (1895) ke shromáždění prvních předmětů. Ty se po vzniku muzea roku 1908 staly základem muzejní sbírky. V současné době eviduje přes 20 000 položek.
V roce 2022 jsme pro vás zřídili virtuální expozici vybraných sbírkových předmětů na portále eSbírky.
Mezi nejstarší doklady lidské činnosti, které muzeum uchovává, jsou úlomky opracovaných pazourků a neolitické vrtané nástroje – sekery, sekeromlaty a teslice. Dále zrnotěrky, přesleny a závaží tkalcovského stavu.
Z pravěké keramiky uchováváme střepy pocházející z kultury s lineární a vypichovanou keramikou a keramiku únětické kultury. Pozoruhodné jsou i předměty z bronzu, například bronzová dýka mohylové kultury, bronzové sekerky únětické kultury či bronzová jehlice.
Středověká archeologie je zastoupena zejména rozsáhlým souborem zlomků kamnových kachlů, pocházejících především ze zaniklé vesnice Vojkov.
Z keramiky jsou dále zastoupeny kompletní nádoby – džbány, hrnce, kuthany, tyglíky, poháry, pokličky či jejich zlomky z různých lokalit na Říčansku.
Dobře zachovaný je i soubor gotických klíčů a kovových militarií, jako jsou hroty šípů do luků a kuší, ostruhy nebo kovový ježek. Vzácnou středověkou militarií je zlomek středověkého tesáku. Do kategorie militarií spadají i kamenné dělové koule z Říčan, Světic a Zděbrad. Uchováváme také zbytky kamenných klenebních žeber z říčanského hradu.
Z mladších archeologických nálezů je nejunikátnější zeleně glazovaný renesanční kachel nebo dřevěné vodovodní potrubí, pocházející z Radošovic.
Říčanské muzeum uchovává rozličné písemnosti. Lze rozlišit fondy (pozůstalosti významných osobností) a sbírky (vzniklé vlastní sbírkotvornou činností). Z fondů patří k významnějším například osobní pozůstalost říčanských historiků (Alois Mudruňka, Gustav Trnka), spisovatelů (např. H. Štolc nebo T. Š. Kozák) či osobností hudebního světa (sbormistr F. Vach). Z osobností nadregionálního významu lze vyzdvihnout památky na československého ministerského předsedu Antonína Švehlu nebo zahradního architekta Františka Josefa Thomayera.
Mezi sbírkami je možné nalézt písemné památky týkající se celého města od konce 19. století do 90. let 20. století, ale též k institucím (Olivovna, muzeum) či spolkům (Divadelní spolek Tyl, Spolek Dramatika Radošovice, Pěvecký spolek Jablonský, Sokol, Pionýr, Československá obec legionářská atd.).
Fotoarchiv muzea obsahuje dokumentační fotografie města a okolí (bývalého říčanského okresu) od konce 19. století do 90. let 20. století, ale také rozličné fotografie obyvatel Říčan a místních rodáků. Za zvláště cenné lze považovat fotografie z 1. světové války a z květnového povstání 1945 nebo skleněné negativy z počátku 20. století. Součástí fotoarchivu jsou i historické pohlednice.
Sbírková knihovna sestává ze starých rukopisů a tisků. Nejstarším tiskem ve sbírkové knihovně je Veleslavínův Kalendář z 16. století, dále se v knihovně nalézají i staré tisky s teologickou a přírodovědnou tématikou. Zvláštní pozornost zasluhují také orientální rukopisy či malovaný herbář. Nejvzácnější součástí sbírkové knihovny je ovšem rozsáhlá sbírka kramářských tisků, čítající několik stovek kusů.
Umělecká díla zastoupená ve sbírce jsou především tvorbou místních umělců. Z dokumentačního hlediska jsou nejcennější kresby a malby Zdeňka Uhlíře, zachycující staré Říčany před započetím modernizace města. Rozsáhlá je rovněž kolekce maleb a grafik z pozůstalostí Růženy Klímové a Mileny Janečkové. Kromě toho vlastní říčanské muzeum i drobná sochařská díla, například plastiky akademické sochařky Jitky Forejtové či rozličné busty osobností české a světové historie a kultury z 19. a 20. století.
Mezi užité umění ve sbírce muzea můžeme zařadit především předměty ze skla, keramiky a porcelánu. Sklo je zastoupeno nejčastěji formou průhledných skleněných půllitrů s cínovými víčky, objevují se však skleničky a korbely z broušeného skla vyrobené v Novém Boru. Nejstarším kusem skla je sklenička z roku 1740, zdobená nápisy a figurálními motivy.
Keramika je povětšinou místního původu a jedná se o džbány, kuchyňské nádobí a květináče. Specifickou skupinku keramických nádob pak tvoří kameninové džbány s cínovým víčkem, patrně z lužického města Bad Muskau. Kameninové jsou rovněž některé talíře, které na sobě nesou značku z kameninové manufaktury v Týnci nad Sázavou. Porcelán pochází především z území dnešního Karlovarska a Sokolovska, nejčastěji jsou zastoupeny výrobky porcelánky v Nové Roli.
Textilní sbírky sestávají především z kompletních oděvů a jejich částí. Nalezli bychom zde například sokolské kroje a legionářské uniformy, po domácku ušité lidové kroje inspirované moravskými vzory či divadelní kostýmy. Nedílnou součástí textilní sbírky jsou rovněž rozličné pokrývky hlavy, výšivky či vyšívané kuchařky a různé drobné artefakty, např. knoflíky.
Nejvzácnějšími textiliemi jsou historické korouhve říčanských cechů a korouhve církevní, pocházející z 18. a 19. století.
Početná a poměrně vzácná je sbírka militarií. Jedná se především o rakousko-uherské a německé pušky z 19. století a z 1. světové války. Kromě velkých pušek jsou z kategorie palných zbraní početné i jedno či dvouhlavňové pistole z 19. a 20. století a revolvery. Z 2. světové války pochází pancéřová pěst či sovětský samopal Špagin.
Zastoupeny jsou i zbraně chladné, zejména rakousko-uherské jezdecké a úřednické šavle a kordy, československé četnické a vojenské šavle, ale též šavle z carského Ruska či nacistické kordy. Drobné chladné zbraně reprezentují především tesáky a bajonety. Kuriozitou mezi chladnými zbraněmi je japonský samurajský meč wakizaši.
Součástí sbírky militarií je historická munice nebo helmy, především se jedná o nacistické helmy (Stahlhelm) z 2. světové války. Vzácná je francouzská legionářská helma typu Adrian z 1. světové války.
Nejstarší mince ve sbírce říčanského muzea pochází z doby římského císařství (úplně nejstarší je ražba z doby císaře Antonina Pia). Z mincí středověkého období je zastoupeno několik kusů denárů, brakteátů a grošů. Početně jsou zastoupeny české a středoevropské ražby 16. – 18. století, nejvíce je ovšem kovových platidel rakouských, rakousko-uherských a československých. Kromě toho jsou součástí numismatických sbírek muzea rovněž mince různých evropských a orientálních zemí. Muzeum uchovává i řadu papírových platidel, především bankovek, státovek a šeků.
Jedním z nejrozsáhlejších oddílů historické podsbírky je faleristika – medaile, odznaky a plakety. Převážnou většinu této skupiny tvoří předměty spjaté s lokálními sdruženími z Říčan, Radošovic a obcí bývalého říčanského okresu. Jedná se například o sokolské, legionářské, agrárnické či komunistické odznaky a odznáčky či vyznamenání a plakety upomínající na události lokální historie (motocyklistické závody, výročí povýšení města atd.). Drobná skupina předmětů má spojitost se sfragistikou – jedná se především o sbírku pečetních typářů (nejstarší patrně z přelomu 16. a 17. století), razítek a otisků pečetí.
Další velmi početnou skupinou jsou sbírkové předměty etnografického rázu, což je bezpochyby dáno venkovským charakterem předmoderních Říčan a jejich okolí. Vzhledem k větším rozměrům těchto předmětů zabírají asi 1/5 celého depozitáře. Jedná se například o truhly, máselnice, kolovrátky, vozíčky a vozy, trakaře, cepy, vochle, ale i o předměty běžně užívané v každé domácnosti (petrolejky, žehličky), na statcích (podkovy, chomouty, ovčácké nůžky) či rozličné řemeslné náčiní. Bohatá je kupříkladu skupina hoblíků. Pozoruhodné jsou 3 ferule (rychtářská práva) z vesnic Pětihosty, Herink a Olešky.
Poměrně početně zastoupeny jsou předměty spjaté s duchovním životem člověka. Jedná se především o předměty související s křesťanskou vírou, jako např. madony, sošky světců, svaté obrázky, růžence, krucifixy či kostelní svícny. Pozoruhodné jsou 2 postavy strážců Božího hrobu z konce 17. století. Mezi devocionáliemi lze nalézt i podmalby na skle pocházející z Transylvánie. Kromě křesťanských religiózních předmětů se v muzeu uchovávají i drobné památky na místní židovské obyvatelsto, k nejvzácnějším předmětům tohoto typu náleží chošen a jad z Bar micva pana Strašnova z Říčan z roku 1896. Do národopisného materiálu lze řadit i loutky představující pohádkové postavy a loutková divadélka a kulisy.
Technika je ve sbírce zastoupena jen několika málo kusy předmětů, jako jsou hodiny a hodinky, telefony, psací stroje, počítače, televizory, šicí stroje, mandly nebo vysavače. Přesto je tato skupina předmětů unikátní, neboť je postupně výběrově rozšiřována např. o předměty užívané v 80. – 90. letech, jejichž prostřednictvím muzeum dokumentuje i dobu vcelku nedávnou. Předměty, které by jinak skončily na skládce, takto zůstanou zachovány budoucím generacím.
Hudební nástroje zastupují především nástroje dechové (lesní rohy, flétny, ale také okarína nebo turecká zurna), nachází se zde ovšem i akordeony, bubny, citery, niněra a již unikátní dudy „nebřenky“ z 18. století.
Na pomezí techniky a hudby se nachází přístroje související s přehráváním hudby – rádia, gramofony a gramofonové desky či kovové hrací kotouče a voskové válečky. Předměty související s hudbou se ovšem nachází i v muzejním archivu (noty) a fotoarchivu (fotografie „Říčanské orchestru“, hudebních škol atd.).
Sbírkově nejbohatší částí přírodovědné podsbírky je obsah tzv. entomologické skříně, v jejíchž šuplících jsou uloženi brouci a motýli Říčanska. Obsah této stříně je dílem dobrovolných spolupracovníků muzea J. Petříčka aj J.Tichého. Kromě motýlů dospělých jsou zde i preparové housenky a kukly. Z brouků jsou početně zastoupeni brouci vodní (např. potápníci) či rozliční škůdci (chrousti, mandelinky).
Součástí sbírky je menší soubor dermoplastik (vycpanin), z nichž většina pochází z tzv. Fričovy sbírky z Národního muzea. Většinou se jedná o ptáky (ťuhýk, sovy, tetřev atd.) a menší savce (krtek, myši, netopýr). Kromě toho se zde nachází i mumie mláděte lasičky.
Nejrozsáhlejší součástí botanické podsbírky je herbář, obsahující květenu Říčanska. Muzeum ovšem uchovává i drobné dendrologické vzorky a rozsáhlou sbírku šišek z jehličnanů rostoucích v zámeckém parku v Průhonicích.
Co se týče geologické a paleontologické podsbírky, většina těchto předmětů byla muzeu darována sochařem Bohumilem Pánkem. Vzorky hornin a nerostů z Říčanska jsou opatřeny černými lakovanými podstavci s popiskami, obsahujícími pojmenování horniny či nerostu a lokalitu nálezu.
Z paleontologických nálezů patří mezi hodnotné předměty doklady čtvrtohorní fauny – několik zlomků klu mamuta z Čestlic a mamutí stolička, kost a zuby ze srstnatého nosorožce nebo zuby sprašového koně.
