Během zimy můžeme v Říčanech pozorovat ptáky, které po zbytek roku jen stěží zahlédneme. Teploty klesají, hmyz a rostliny odpočívají, občas vše zasype sníh. Najít každý den dostatek potravy je náročné. Ptáci, kteří u nás zimují, proto nepohrdnou připravenou hostinou na krmítku. Naší odměnou je možnost ptáky pozorovat a prohlédnout si je pěkně z blízka.

Ptáci z čeledi pěnkavovitých přilétají na krmítko rádi a často. Mohutný kuželovitý zobák na první pohled prozrazuje jejich potravní specializaci – pochutnávají si na semenech rostlin. Na rozdíl od sýkorek, které i ve větším množství poletují kolem krmítka jako jednotlivci, pěnkavovití ptáci tvoří v zimě hejna. Ta bývají často druhově smíšená.

Zvonek zelený (Chloris chloris) je stejně velký jako vrabec nebo pěnkava, ale díky mohutnějšímu tělu a krátkému vysokému zobáku působí větším dojmem.

Samci mívají svěží zelenou barvu se žlutými odstíny. Samice a mladí ptáci jsou nenápadní, zbarvení do šeda, hněda a olivové zeleně. Spolehlivým znakem téměř všech jedinců je podélná žlutá páska v křídle. Zvonek si nese jméno Chloris už od roku 350 př. n. l., kdy ho tak popsal Aristoteles.

Na krmítku působí zvonci klidně, často sedí a louskají semínka jedno za druhým. Milují slunečnici a dokážou jí spotřebovat velké množství. Přilétají v malých hejnech, často s pěnkavami a stehlíky. Rádi sbírají také semena popadaná na zemi. V posledních letech je ohrožuje tzv. krmítková nemoc – trichomonóza. Podívejte se, jak ptáky ochránit, na webové stránky Muzea Říčany v článku „Ptáci a krmítka“.

Stehlík obecný (Carduelis carduelis), jeden z nejbarevnějších ptáků na krmítkách, je štíhlý a asi o třetinu menší než zvonek. Kvůli pestrému peří i zpěvu ho lidé už od starověku chytali a chovali v klecích. Typickou červenou masku na obličeji doplňuje černobílá hlava, žlutý pruh v černých křídlech a béžová záda přecházející do černého skvrnitého ocasu. Stehlík má špičatý zobák vhodný k vybírání drobných semen, například bodláků. Na krmítku má rád konopná a lněná semínka. Při krmení je neposedný, často poskakuje a přelétá. Na zahradě ocení i v zimě dekorativní rostliny rodu štětka (Dipsacus), ze kterých vybírá semena.

Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla) je u nás pouze zimním hostem, přilétá ze Skandinávie a Sibiře. Objevuje se pravidelně, ale každý rok v různých počtech. Závisí to na počasí a úrodě bukvic, její nejoblíbenější zimní potravě.

Od naší pěnkavy obecné rozlišíme jikavce podle oranžové hrudi, bílého břicha a bílého kostřce (místo, kde záda přechází v ocas). Samec má na rozdíl od samice více černého zbarvení na hlavě.

Od 9. do 11. ledna se konala další Ptačí hodinka, celostátní sčítání ptáků na krmítkách. Zúčastnit se a přispět k výzkumu zimujících ptáků může každý. Projekt pořádá Česká společnost ornitologická a více se o něm dozvíte na www.ptacihodinka.birdlife.cz.

Jakub Halaš