Dnešní městská čtvrť Praha-Nedvězí má dlouhou historii. Obec byla založena pravděpodobně za vlády Přemyslovců. V první polovině 14. století patřila vyšehradské kapitule a v dalších stoletích se její majitelé rychle střídali.

V roce 1620 připadlo Nedvězí knížeti Karlu Lichtenštejnovi a lichtenštejnskému uhříněveskému panství. Během třicetileté války ‒ na rozdíl od mnoha okolních vsí i městečka Říčany ‒ Nedvězí uniklo vypálení.

Život v 19. a 20. století

Pro tuto zemědělskou lokalitu byl významným předělem rok 1781, kdy Josef II. zrušil nevolnictví. Od druhé poloviny 19. století se i v Nedvězí objevují moderní postupy v zemědělství, a to zásluhou pokrokových hospodářů Josefa Rathouzského a Františka Hübnera. Staví se kamenný most (1871), lávka (1881) a nová silnice od Pacova ke Kolovratům (1884). V roce 1871 byla zprovozněna železniční trať Praha ‒ Benešov. Lidé z Nedvězí tak mohli do hlavního města odjíždět vlakem z Říčan. (O něco bližší zastávka v Kolovratech byla uvedena do provozu v roce 1920.) Při zavedení obecního zřízení v roce 1849 bylo Nedvězí součástí Kolovrat. V únoru 1867 se stalo samostatnou obcí, a tou bylo až do připojení k Praze roku 1974.

Založení obecního muzea

Za první světové války, v roce 1915, byl v obci postaven karanténní dům, budova získala po vzniku Československa pojmenování Husův dům osvěty a nacházela se v něm pak veřejná obecní knihovna a muzejní místnosti. (Dnes je to bytový dům na adrese Břízová 49/2.)

Muzeum v Nedvězí vzniklo z popudu místního rolníka Václava Hübnera. Po první světové válce byl zdejším knihovníkem a správcem obecního muzea a archivu. Pro veřejnost bylo muzeum slavnostně otevřeno v roce 1923.

Léta rozkvětu

Na konci třicátých let 20. století mohli lidé navštěvovat muzeum každou neděli od 14 do 17 hodin a mimo to kdykoli na požádání u správy muzea. Jak Nedvězí působilo na návštěvníka, který se tu ocitl ve svátek třeba kvůli muzejním sbírkám? Za popis vděčíme knize, o kterou se zasloužily učitelské organizace říčanského školního okresu: „Ovocných zahrad i alejí s pěknými druhy ovoce v Nedvězí jest dosti. Stráně vysázeny jsou částečně lesními stromy, částečně třešněmi. Při domech pěstují se květiny a ozdobné keře, každé okno zdobí květiny. Náves jest vysázena ořechy a lipami.“ (Popis obcí školního okresu Říčanského. 1938.)

V novinách Říčanský kraj z 31. 5. 1930 se píše o údivu nad vzorným pořádkem a účelným roztříděním: „Podél všech stěn táhne se pulpit, uprostřed místnosti stojí vitrína a stěny jsou vkusně dekorovány obrazy sbírek a závěsnými předměty. Na zdi mezi dvěma okny visí portrét presidenta republiky, jehož rám je malebně vyčalounován starodávným šátkem.“ ‒ Popisuje Míla Bokr, autor fejetonu „Návštěvou v nedvězském museu“.

Muzejní sbírky dnes

Nedvězské muzeum přestálo druhou světovou válku, ale po roce 1945 se do Husova domu nastěhovaly úřadovny místního národního výboru a muzejní práce byla přerušena. Na začátku padesátých let se ztratil i soupis shromážděných předmětů. Došlo ke zrušení muzea a v květnu 1955 převzalo sbírky z Nedvězí do své péče říčanské muzeum. Jednalo se o více než čtyři stovky předmětů. Díky muzejnické práci Václava Hübnera a mnoha rozličným předmětům, které darovali obyvatelé Nedvězí i okolí, tak máme i dnes možnost seznámit se s životem v této oblasti v období 19. a první poloviny 20. století.

V historické podsbírce Muzea Říčany se nacházejí předměty z Nedvězí a okolí zařazené do skupin „keramika, sklo, porcelán“, „umění“, „etnografie“, „militaria“, „fototéka“, „numizmatika“, „textil“ nebo „kramářské tisky“. Na fotografiích dokumentujících interiér muzea ve dvacátých letech 20. století jsou tyto rozmanité předměty dobře viditelné.

Kolekce vybraných předmětů

Předměty, které v Nedvězí za první republiky shromáždili, se na výstavách říčanského muzea objevují jednotlivě. V těchto týdnech (až do neděle 4. ledna) máte ovšem možnost prohlédnout si předměty zaměřené na vybavení domácností i hospodářských stavení v menší kolekci. V rámci Špeku sezóny uvidíte ve vstupních prostorách muzea sbírkové předměty, které souvisely s pozdně podzimním a zimním obdobím. Vystaveny jsou pracovní pomůcky a nádobí, které brali do rukou hospodáři a hospodyně, řemeslníci nebo zdejší učitelská rodina. Z devocionálií, předmětů k povznesení zbožnosti, jsou k vidění drobnosti, které měli lidé z Nedvězí a okolí položené na nočních stolcích nebo vystavené v prosklených skříních. Přijďte si je prohlédnout a přenést se tak do doby před sto i více lety.

Renata Skalošová