Poklady z Nedvězí

Muzeum v Nedvězí

Obecní muzeum vzniklo v Nedvězí krátce po vzniku Československa, a to z popudu rolníka Václava Hübnera. Muzeum našlo prostor ‒ společně s obecní knihovnou s čítárnou ‒ v Husově domě osvěty, budově, která byla postavena už v roce 1915 původně jako karanténní dům. Knihovníkem, správcem muzea i archivu se stal právě Hübner.

Pro veřejnost bylo muzeum slavnostně otevřeno v roce 1923. Sbírkotvorná činnost kvetla do začátku druhé světové války. Předměty přežily bez úhony válečná léta, ale po roce 1945 se do Husova domu nastěhovaly úřadovny místního národního výboru a muzejní práce byla přerušena. Na začátku padesátých let se ztratil i soupis shromážděných předmětů. Došlo ke zrušení muzea a v květnu 1955 převzalo sbírky z Nedvězí do své péče říčanské muzeum.

Léta rozkvětu

Na konci třicátých let 20. století mohli lidé navštěvovat muzeum každou neděli od 14 do 17 hodin a mimo to kdykoli na požádání u správy muzea. Jak Nedvězí působilo na návštěvníka, který se tu ocitl ve svátek třeba kvůli muzejním sbírkám? Za popis vděčíme knize, o kterou se zasloužily učitelské organizace říčanského školního okresu: „Ovocných zahrad i alejí s pěknými druhy ovoce v Nedvězí jest dosti. Stráně vysázeny jsou částečně lesními stromy, částečně třešněmi. Při domech pěstují se květiny a ozdobné keře, každé okno zdobí květiny. Náves jest vysázena ořechy a lipami.“ (Popis obcí školního okresu Říčanského. 1938.)

V novinách Říčanský kraj z 31. 5. 1930 se píše o údivu nad vzorným pořádkem a účelným roztříděním: „Podél všech stěn táhne se pulpit, uprostřed místnosti stojí vitrína a stěny jsou vkusně dekorovány obrazy sbírek a závěsnými předměty. Na zdi mezi dvěma okny visí portrét presidenta republiky, jehož rám je malebně vyčalounován starodávným šátkem.“ ‒ Popisuje Míla Bokr, autor fejetonu „Návštěvou v nedvězském museu“.

Zimní nálada a předvánoční atmosféra

Vystavené předměty jsme vybrali jako doplnění k probíhající vánoční výstavě. Přenesme se tedy do parádních pokojů i hospodářských částí domků v Nedvězí. Když na podzim ustaly polní práce, byl tu čas věnovat se činnostem pod střechou (například dát do pořádku nářadí, které bude potřeba zase na jaře) a nastaly volnější chvíle k setkávání sousedů.

Ve Sbírce Muzea Říčany se nachází také dřevěný hřeben na česání lnu pocházející z nedvězského muzea. Ten se používal v závěrečné fázi zpracování lnu předtím, než se přikročilo k předení. Je to doklad toho, že se v této lokalitě len pěstoval a využíval, i když patrně okrajově. Doséval se na menší plochy, event. do zahrádek. Ovčácké nůžky zase napovídají, že se někde v okolí chovaly ovce, stříhala se a zpracovávala vlna a pak z ní přadlena na kolovratu upředla nit.

V 19. století se tak i v nedvězských chalupách mohly v zimě konat přástky: ženy z několika stavení se sešly s kolovraty v jedné chalupě ke společnému předení. Jistě v adventu také společně draly peří, a to ještě řadu desetiletí ve 20. století. Historické fotografie dokládají v Nedvězí hejna hus. Při přástkách se povídalo, zpívalo a jedlo ‒ hospodyně mohla k občerstvení uvařit čaj nebo čerstvě umletou kávu.

Jako ukázku skleněného nádobí jsme vybrali i sklenici s červeným, bílým a zlatým zdobením. Muzejník Václav Hübner zaznamenal, že ji muzeu v Nedvězí darovala Anna Vlčková. Byla to manželka učitele Petra Vlčka, který v Nedvězí působil v letech 1911‒1923. Jeho rodina se významně podílela na kulturním životě obce. O rodině Vlčkově se více dočtete zde: Pan učitel Petr Vlček – Muzeum Říčany.

Z devocionálií, předmětů k povznesení zbožnosti, jsou k vidění drobnosti z první poloviny 20. století, které mohli mít lidé položené na nočních stolcích nebo vystavené v prosklených skříních, tzv. sklenících.