Archiv odtajněn! Znovuobjevené paměti města Říčan

Nalezení rukopisu

Rukopis dějin města Říčan od Augusta Sedláčka považovali badatelé dlouhou dobu za ztracený. O jeho existenci se vědělo pouze z nepřímých zmínek, například z autorových pamětí. Teprve ve 20. století se díky úsilí několika badatelů podařilo jeho osud objasnit. Významnou roli v tomto pátrání sehrál Alfréd Maria Mayer (1880-1954), archivář a kronikář působící v Říčanech.

Na jeho podnět se pátrání ujal historik Jaromír Malý (1885-1955), který rukopis skutečně objevil v píseckém archivu. Nález vyvolal velké nadšení, což dokládá i dochovaná korespondence mezi muzeem v Říčanech a dalšími institucemi: „…navazujíce na naši dřívější korespondenci ohledně Sedláčkova rukopisu dějin Říčan dovolujeme si Vám sděliti, že se nám po dlouhém hledání konečně přece podařilo rukopis objevit. Nalezl ho p. Dr. Jaromír Malý v píseckém archivu pod značkou D III./162. Jest to padesát čtvrtek oboustranně popsaných, a byl sepsán již r. 1872, kdy byl Sedláček ještě profesorem v Rychnově n./Kněžnou.“

Samotný rukopis byl nalezen jako neucelený celek – listy nebyly číslované, byly promíchané a obsahovaly i dodatečně vkládané poznámky. Přesto se ukázalo, že jde o autentické dílo psané Sedláčkovou rukou. Obsahuje přibližně padesát listů a zachycuje dějiny města do počátku 19. století.

Protože originál nebylo možné získat, byly pořízeny jeho opisy a fotografie. Ty se staly cennou součástí sbírek říčanského muzea. Objev rukopisu tak významně obohatil poznání místních dějin a potvrdil Sedláčkův přínos i v oblasti regionální historie.

Kdo byl August Sedláček?

August Sedláček (1843–1926) patří mezi nejvýznamnější české historiky, kteří se systematicky věnovali poznávání minulosti českých zemí. Narodil se v Mladé Vožici jako syn soudního úředníka, což se odrazilo i v jeho dětství. Rodina se často stěhovala podle toho, kde zrovna otec působil. Už během studií na gymnáziu v Písku se začal August zajímat o historii, především o hrady, zámky a tvrze. Ty pak byly hlavními tématy jeho celoživotní práce.

Po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval dějepis, zeměpis a jazyky. Po studiích působil jako středoškolský profesor v Litomyšli, Rychnově nad Kněžnou a Táboře. Kromě dějepisu vyučoval ještě češtinu, němčinu a latinu. Vedle pedagogické činnosti podnikal rozsáhlé badatelské cesty, během kterých navštěvoval archivy a historické památky v Čechách i v zahraničí. Výsledkem jeho mimořádné píle je rozsáhlé dílo, z něhož nejznámější jsou patnáctisvazkové „Hrady, zámky a tvrze Království českého“. Zabýval se také heraldikou, genealogií a historickou topografií.

I když jeho práce obsahují některé nepřesnosti, jejich význam je zásadní. Sedláček nashromáždil obrovské množství materiálů, které slouží historikům dodnes. Zemřel v Písku, kde strávil poslední léta života jako archivář a muzejník.

Význam Starých pamětí města Říčan

Sedláčkovy „Staré paměti města Říčan“ představují mimořádně cenný historický pramen, který vznikl už v roce 1872, tedy v době, kdy byl autor ještě středoškolským profesorem. Přestože dílo dokončil, nikdy nevyšlo tiskem – pravděpodobně kvůli finanční náročnosti vydání, protože Sedláček kladl důraz na kvalitní úpravu i obrazový doprovod. Rukopis se tak dochoval pouze v několika opisech, což z něj činí unikátní a vzácnou památku regionálních dějin.

Dílo má promyšlenou strukturu šesti kapitol, které sledují vývoj Říčan od nejstarších dob až po 19. století. Sedláček začíná u původu názvu města a neváhá uvést i lidové výklady: „Knížeti jakémusi prý kůň na místě pozdějších Říčan řičel a odtud prý jeho jméno.“ Zároveň však tyto příběhy kriticky hodnotí a upozorňuje, že podobná vyprávění „patří spíše do říše bájí než skutečné historie“.

Typickým rysem jeho práce je důraz na prameny a detail. Autor čerpal z archivních dokumentů, kronik i listin a snažil se zachytit nejen politické dějiny, ale také každodenní život. Zaznamenává hospodářské poměry, fungování cechů, majetkové vztahy i proměny městské správy. Díky tomu podává plastický obraz života obyvatel, který přesahuje běžné historické vyprávění.

Zajímavá je i samotná podoba rukopisu. Text není jednotný – obsahuje množství dodatečných poznámek, vsuvek i samostatných lístků s doplňky. Některé části psal Sedláček různými inkousty, zřejmě vznikaly postupně. Rukopis navíc není stránkovaný, což ztěžovalo jeho pozdější zpracování. Součástí je i nedokončený jmenný rejstřík a řada výpisků, některé jsou obtížně čitelné.

Přesto celek představuje jedinečný doklad historické práce 19. století. Ukazuje nejen Sedláčkovu mimořádnou píli, ale i jeho metodu práce s prameny. Dnes má rukopis nejen odbornou, ale i kulturní hodnotu a patří k nejdůležitějším zdrojům pro poznání dějin Říčan.

Říčanský hrad v Sedláčkově podání

V rukopisu věnuje August Sedláček pozornost také říčanskému hradu, který byl v minulosti významným centrem moci. Hrad byl sídlem pánů z Říčan, starobylého rodu, který patřil k významným šlechtickým rodům českých zemí. Díky své poloze měl strategický význam a kontroloval důležitou cestu vedoucí do Prahy.

Sedláček popisuje nejen jeho historii, ale i postupný úpadek. Zásadní roli sehrály husitské války, kdy hrad obléhala vojska Jana Žižky. Obránci byli nuceni kapitulovat, což znamenalo výrazný zásah do jeho dalšího vývoje. Války přinesly škody nejen samotnému hradu, ale i celému městu.

V pozdějších staletích hrad postupně ztrácel svůj význam. Noví majitelé dávali přednost pohodlnějším sídlům a o jeho údržbu se příliš nestarali. Sedláček uvádí, že už v polovině 16. století byl hrad pustý a začal se měnit ve zříceninu. „Trčkové sídleli na lepších svých a utěšenějších sídlech, tedy se nikdo o jeho opravu nestaral. R. 1544 již byl pust a zříceninou se od těch časů stále jmenuje.“

Hrad i tak zůstává důležitým symbolem místních dějin. V Sedláčkově podání není hrad jen architektonickou památkou, ale svědkem proměn společnosti i moci. Jeho osud odráží širší historické procesy, které formovaly podobu českých zemí.

Také díky zájmu Augusta Sedláčka dnes víme, jak významnou roli říčanský hrad v minulosti sehrál a jak se postupně proměňoval v památku, kterou známe dnes.