Představujeme špeky
z depozitáře
Víte, že sbírka Muzea Říčany obsahuje více než 25 tisíc předmětů? O ty se staráme v našem depozitáři. Většina z nich je spojena s živou historií Říčan a blízkého regionu. Jsou to věci, které zde lidé vyrobili, užívali je, trávili s nimi čas a které se propisovaly do života místních obyvatel.
Už více než 100 let je shromažďuje a opečovává naše muzeum. Tyto věci se stávají barevnými ilustracemi naší lokální historie. Vy jste nyní svědky těchto dějin, které promlouvají svou krásou, významem a historickou hodnotou.
Využijte příležitost a přijďte si prohlédnout unikáty, které nejsou běžně k vidění!
Špek sezóny je k vidění v otevírací době Muzea Říčany.
Aktuální špek sezóny vystavujeme jen do 23. července 2023 a jeho prohlídka je zdarma. Od 24. 7. se můžete těšit na hračky a historickou zábavní elektroniku.
Nenechte si ujít doprovodnou přednášku docenta Petra Janečka, autora sbírky moderních pověstí Černá sanitka! Přednáška proběhne 18. května od 18 hodin a sledovat ji můžete i online na našich sociálních sítích.
Katalog pro fajnšmekry obsahuje detaily k právě vystavovaným sbírkovým předmětům.
V Muzeu Říčany v rámci jarní expozice Špeku sezóny vystavujeme předměty spojené s katolickou lidovou zbožností druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Tři kolekce předmětů – svaté obrázky, skleněné podmalby a sošky – vám umožňují nahlédnout do různých podob lidového vnímání víry a uctívání svatých postav křesťanství. Jejich prostřednictvím se také seznámíte s některými uměleckými motivy, které se v křesťanské tvorbě stále opakují.
Tyto předměty nejsou produktem žádného vysokého umění, ale představují lidovou tvorbu s různou řemeslnou a uměleckou kvalitou. Často se jedná o věci koupené jako suvenýr třeba při pouti. Podobné předměty bychom našli v každé selské domácnosti předminulého století.
Vedle estetických funkcí plnily tyto předměty často i spirituální funkce, chránily proti zlým silám a mohly sloužit jako ochranné amulety. Byly součástí lidové pověrčivosti a přispívaly k utváření náboženského vědomí a prožívání tehdejšího obyvatelstva. Neobešel by se bez nich žádný svatý koutek nebo domácí oltáříček našich (pra)prababiček a (pra)pradědečků.
Podrobné informace o jednotlivých exponátech a příběhy spojené s tím, co je na nich zobrazeno, naleznete v našem katalogu.
Podmalby na skle jsou technikou, která se vyskytuje v různých kulturách po celém světě. Tyto malby nesly většinou různé náboženské a spirituální motivy a používaly se především jako dekorace domácích svatých koutků a oltáříčků. V domácnostech ale také mohly mít charakter ochranných talismanů a fetišů. Obrázky sloužily i jako výuková pomůcka pro negramotné. Lidé si na nich ukazovali různé biblické výjevy nebo si vyprávěli příběhy o životě svatých.
V Evropě se podmalby na skle objevily v pozdním středověku a zdobily se jimi nejprve kostely a kláštery. Postupně se ale výrobě začali věnovat také lidoví umělci, často ze sklářských oblastí, kteří pro výrobu používali úlomky skla a zbytky barev.
Výroba obrázků na skle je technicky obtížná, protože barvy se nanášejí ve vrstvách na rub skleněné plochy. Výsledná malba je pak oproti malířově perspektivě zrcadlově obrácená. Podmalby se téměř výhradně věnovaly pouze náboženské tematice a v jednotlivých oblastech se postupně vytvořily specifické styly. V naší kolekci představujeme podmalby ze severních Čech, respektive Slezska, s jednou výjimkou z Pošumaví.
Svaté obrázky jsou drobné masově vyráběné tisky, ikony, modlitbičky, pohlednice a karty zobrazující rozličné náboženské motivy. Lidé si z nich vytvářeli vlastní domácí oltáříčky nebo je nosili jako ochranný amulet pro štěstí. Dnes se stále tisknou a prodávají, ačkoli se v důsledku změny role a významu náboženství jejich popularita snížila. Ve Sbírce Muzea Říčany máme kolem pěti stovek svatých obrázků české i německé provenience.
Ukázka čtyř katolických sošek pak dokresluje podobu lidové pobožnosti na přelomu 19. a 20. století. Schválně jsme vybrali tři varianty kopie motivu takzvané Panny Marie Svatohorské, jejíž originál se nachází na Svaté Hoře u Příbrami. Lidové sošky si zde totiž představujeme jako produkt určený na prodej pro poutníky – turisty dřívějších dob. Při výrobě takovýchto suvenýrů rozhodně nešlo o originalitu, smyslem bylo naopak tu více, tu méně věrně kopírovat populární motivy.
Svaté obrázky i sošky se prodávaly v okolí poutních míst a bylo dobrým zvykem vyzdobit si jimi domácí svaté koutky nebo je darovat členům rodiny.
Lidová představivost byla, zejména na vesnicích, ještě na začátku 20. století plná pověr, mýtů a povídaček. Církev se dlouhodobě snažila pověrčivost vymýtit a obracení se k nadpřirozeným silám považovala za projev hlouposti, ale také za kacířství. Pověrčivost pramenící z pohanských představ o světě, zvyků a rituálů však nikdy zcela nevymizela.
Není se tak co divit, že lidé se i prostřednictvím svatých obrázků, maleb a sošek chránili před nejrozličnějšími temnými silami. Modlitbami ke svým patronům si pak chtěli zajistit přízeň osudu, dobrou úrodu, požehnání pro domácnost nebo plodnost.
Čeho se lidé dříve báli?
Špek sezóny je k vidění v otevírací době Muzea Říčany.
Aktuální špek sezóny vystavujeme jen do 14. května 2023 a jeho prohlídka je zdarma. Od 15. 5. se můžete těšit na podmalby na skle.
Nenechte si ujít doprovodnou přednášku o Pokladech s vůní tabáku! Bude i online.
Katalog pro fajnšmekry obsahuje detaily k právě vystavovaným sbírkovým předmětům.
Tabák je rostlina původem z Ameriky, kterou původní obyvatelé používají již tisíce let k léčebným, duchovním a rekreačním účelům. Do Evropy ji poprvé přivezli v 16. století evropští objevitelé nových území a obchodníci. Rychle se stala oblíbenou mezi evropskou smetánkou jako luxusní zboží. Postupem času se užívání tabáku rozšířilo po celé Evropě i po světě.
Tabák hrál významnou roli v rozvoji amerických kolonií, protože byl jednou z hlavních plodin, které pěstovali první osadníci. Produkce tabáku a obchod s ním pomohly podpořit hospodářský růst a vytvořit nové obchodní cesty a sítě. S rostoucí poptávkou po tabáku se tato rostlina stala důležitým zdrojem bohatství mnoha rodin a komunit a hrála významnou roli v rozvoji amerického i evropského hospodářství. Svým nezaměnitelným způsobem začal také tabák formovat vysoké i užité umění.
V 17. století byla mezi nizozemskými a vlámskými umělci oblíbená zátiší s tabákem a kuřáckými potřebami. Výjevy podobného typu byly obvykle zamýšleny jako oslava dobrého života a často odrážely bohatství, kultivovanost a sofistikovanost zobrazených osob. Stejně tak se staly předmětem umělecko-řemeslného zpracování i kuřácké potřeby, jejichž umělecká hodnota dále dokreslovala společenský status jejich vlastníka.
V průběhu 18. století se kouření masově rozšířilo a tabák byl často zobrazován na portrétech evropských královských rodin a aristokracie. Na portrétech panovníků, včetně anglické královny Alžběty I. a francouzského krále Ludvíka XIV., byli často tito vládci zobrazeni s dýmkou nebo s kouřícím doutníkem, což dále posilovalo kulturní spojení tabáku s mocí a postavením.
Rozvoj obchodu s tabákem v 17. a 18. století představoval pro mnoho Evropanů nový zdroj bohatství a prosperity a část tohoto bohatství byla použita na podporu umění. Obchodníci a překupníci s tabákem si často objednávali umělecká díla jako jsou portréty, krajiny a zátiší, aby ukázali svůj majetek a postavení. Tato díla sloužila k propagaci prestiže a půvabu spojeného s užíváním tabáku. Rozvoj obchodu s tabákem ovlivnil také materiály a techniky používané v evropském cechovním umění.
V 19. století se reklama na tabák stala významným průmyslovým odvětvím. Tyto reklamy pomohly zpopularizovat užívání tabáku mezi nejširšími vrstvami a posílily kulturní normy týkající se jeho konzumace. Kromě toho se rozšíření užívání tabáku v 19. století odráželo v literatuře a populární kultuře, kde bylo kouření zobrazováno jako módní a žádoucí činnost.
Ve 20. století tabákové společnosti výrazně rozšířily své marketingové a reklamní aktivity a zaměřily se jak na muže, tak na ženy. Rozvoj masové výroby a distribučních systémů ve 20. století usnadnil lidem přístup k tabákovým výrobkům a učinil je dostupnějšími.
Ve 20. století se ale také měnil kulturní postoj ke kouření. Na počátku století bylo kouření považováno za projev nezávislosti a osvobození žen. Později však lékaři začali upozorňovat na zdravotní rizika spojená s kouřením a postoj ke kouření se stal negativnějším. Každý rok se obětí negativních dopadů kouření stává asi 7 milionů lidí.
Tabákové dýmky mají dlouhou a bohatou historii, která sahá několik století do minulosti. Předpokládá se, že vznikly v Americe, kde je původní obyvatelé používali ke kouření různých tabákových směsí. Když v 16. století dorazili do Ameriky evropští dobyvatelé, užívání dýmek odkoukali a přivezli tento koncept do Evropy.
V Evropě si rychle získaly oblibu a staly se symbolem společenského postavení a bohatství. V 17. a 18. století se tabákové dýmky často vyráběly z drahých materiálů, jako jsou porcelán, slonovina, vzácné dřevo či mořská pěna, a byly zdobeny složitými vzory a ozdobami. V 19. století se začaly vyrábět průmyslově a rozšířily se dýmky z levnějších materiálů. Tehdy už se dýmky vyráběly i podomácku z různých druhů dřevin.
Design tabákových dýmek se v průběhu staletí vyvíjel a postupem času se objevovaly různé styly a tvary. Kromě tradičních dýmek s dlouhou stopkou byly vyvinuty také různé další typy dýmek, včetně kompaktních kapesních dýmek, malých dýmek ve stylu cigaret, ale třeba i dýmek vodních, které jsou oblíbené hlavně v arabském světě.
V současnosti je obliba dýmek nižší. Většina kuřáků na světě kouří cigarety. Mezi některými komunitami jsou však tabákové dýmky stále oblíbené. Často se pak používají k obřadním účelům, například při náboženských a duchovních rituálech. Tabákové dýmky sbírají také nadšenci, kteří si váží historie a kulturního významu těchto předmětů.
Tabatěrky, tedy nádoby na skladování a přepravu tabákových výrobků, se používají již po staletí. Historie tabákových krabic sahá až do 16. století, kdy byl tabák poprvé dovezen do Evropy z Ameriky. V této době byl tabák cenným a vzácným zbožím a často se uchovával v ozdobných krabicích ze dřeva, kovu nebo kůže.
V 17. a 18. století, kdy obliba tabáku rostla, se zvyšovala i popularita tabatěrek. Tyto krabičky se často vyráběly z luxusních materiálů, jako je stříbro nebo zlato, a často byly zdobeny složitými vzory, rytinami a ozdobami. Některé tabákové krabičky z tohoto období byly dokonce navrženy jako umělecká díla s propracovanými výjevy a obrazy, které zobrazovaly i historické události, legendy nebo přírodu.
V průběhu 19. a 20. století se výroba tabatěrek standardizovala a industrializovala. V této době se krabičky na tabák obvykle vyráběly z materiálů, jako je cín, lepenka nebo papír, a často je zdobily reklamy, loga společností a další marketingové materiály.
Dnes už tabatěrky rozšířené nejsou. Většina lidí přešla na používání průmyslově balených cigaret nebo jiných forem tabáku. Starožitné a historické tabákové krabičky jsou však mezi sběrateli stále oblíbené a vyhledávají je pro jejich historický a kulturní význam i estetický vzhled.
Také popelníky mají svou vlastní historii. S rostoucím počtem kuřáků rostla potřeba pohodlného a bezpečného způsobu, jak se zbavit žhavého popela a nedopalků. To vedlo k vývoji popelníků, které se zpočátku vyráběly z jednoduchých materiálů, jako je keramika, sklo a kov.
Postupem času se však popelníky staly dekorativnějšími a umělečtějšími a vyráběly se v různých tvarech, velikostech a z různých materiálů. Designéři je navrhovali se složitými uměleckými motivy ze všedního života i s legendární či náboženskou tematikou.
Navzdory ústupu kouření a nárůstu kampaní proti kouření zůstávají popelníky důležitou součástí historie designu a oblíbeným sběratelským artiklem. Mnohé popelníky jsou považovány za samostatná umělecká díla a jsou zastoupeny v muzeích a soukromých sbírkách. Za některé jsou sběratelé ochotní zaplatit na aukcích závratné sumy. V naší sbírce svou hodnotou vynikají především vzácné exotické popelníky z Dálného východu.
Popelníky tak mají dlouhou a bohatou historii, která se vyvíjela od jednoduchých funkčních předmětů až po dekorativní a umělecké předměty. Jsou odrazem měnícího se kulturního postoje ke kouření a slouží ke vhledu do kulturních, společenských a estetických hodnot různých časových období.
Historie doutníků a cigaret začíná hned v 16. století, kdy tabák do Evropy poprvé přivezli španělští objevitelé. První doutníky se vyráběly a konzumovaly především ve Španělsku a španělských koloniích, ale jejich obliba se brzy rozšířila po celé Evropě i mimo ni. V 19. století se výroba doutníků stala významným průmyslovým odvětvím a výrobci doutníků se usadili v zemích, jako je Kuba, Dominikánská republika a Spojené státy americké. Výroba doutníků je vlastně docela věda! Celý proces zahrnuje fermentaci a sušení tabákových listů a jejich následné pečlivé rolování. Doutníky navíc poté zrají a je třeba neustále hlídat jejich správnou vlhkost.
Naproti tomu cigarety, tedy drcený tabák balený v papírku, se začaly masově vyrábět až na počátku 19. století a prvenství v oblasti kuřáctví získaly až na přelomu 19. a 20. století. Rozvoj cigaretového průmyslu podpořil pokrok ve výrobních technikách a metodách hromadné výroby, jakož i rostoucí poptávka po pohodlné a přenosné formě tabáku.
Navzdory restrikcím zůstávají doutníky a cigarety důležitou součástí celosvětového trhu s tabákovými výrobky a nadále je konzumují miliardy lidí na celém světě. Vývoj doutníků a cigaret odráží jak měnící se postoje k užívání tabáku, tak vliv širších kulturních, ekonomických a technologických trendů.
