O čem přemýšlíme,
na čem pracujeme,
co chceme sdílet
Reportáže ze života mateřských škol Proč se mají děti na jaře umazat od bláta a co všechno vymyslí, když ve školce vymýšlet mohou? V rámci projektu Rok v tvořivé zahradě připravuje Muzeum
Zajímavá sbírková fotografie má cosi společného s aktuální situací. Fotografie byla pořízena 20. února 1915 na říčanském nádraží a zachycuje skupinu zaměstnanců Rakouských státních drah. Ti byli evakuováni z Východní Haliče před postupující ruskou armádou.
Jihočeská větev pánů z Říčan je doložena již od roku 1342, kdy se objevuje držitel tvrze Cehnice Rudolf z Říčan, snad příslušník průhonické větve rodu. Podle uvedeného sídla se jeho potomkům říká Cehnicové z Říčan.
Každé jaro se do záchranných stanic dostávají desítky savčích mláďat. Lidé je přinesou v dobrém úmyslu, ale zbytečně. K nejčastěji přinášeným mláďatům patří zajíčata a srnčata.
Představme si tentokrát jeden svérázný artefakt vzniklý přímo na frontě první světové války. Jde o reliéf vyřezaný na desce z březového dřeva, šikmo vyříznuté z kmene.
Regionem, ve kterém měli kromě středních Čech páni z Říčan ve středověku nejvíce majetků, byly Čechy východní, zejména historický Čáslavský kraj. Zde usazení členové rodu erbu trojlistu mohli být potomky Chotka či Chotěbora z Říčan, snad bratra Oldřicha z Říčan.
Před sto lety zemřel poslední český král, který plynně mluvil česky a žil i v nedalekém Brandýse nad Labem.
Silueta kroužícího dravce na obloze, to je vcelku běžný pohled. Ale komu může patřit? Když v okolí Říčan zahlédneme plachtícího dravého ptáka, s největší pravděpodobností se bude jednat o káně lesní.
Dudy jsou dechovým hudebním nástrojem, který si většina lidí spojuje s prostředím jihozápadních Čech nebo dalekého Skotska. Ve skutečnosti se však jedná o jeden z nejstarších a po světě nejrozšířenějších hudebních nástrojů.
Není to tak dávno, co okolí říčanského nádraží vypadalo výrazně jinak než dnes. Bartošův mlýn, zahradnictví pana Fialy, řemeslníci a obchodníci, kteří pamatovali obě světové války… Stačí se zapovídat se staršími starousedlíky a ti začnou sypat z rukávu příběhy a historky.
V předchozím díle opustil Diviš III. z Říčan hrad Říčany a už se do něj nikdy nevrátil. V okolí Říčan i v širších středních Čechách bychom mohli v průběhu středověku stále nacházet jiné členy rodu erbu trojlistu.
Devět sil a lékař k tomu. Jméno devětsilu evokuje přímo superléčivé schopnosti této byliny, ale nejásejme. Na místě by bylo používat spíše jeden z lidových názvů – lopušnice.
Všichni se jistě shodnou na tom, že dřevo je vhodný a skvělý materiál i pro nejmenší děti.
Pojem známý spíše pod anglickým názvem „Loose parts play“ představuje formu hry s prvky a objekty, které nejsou pevně umístěné a se kterými mohou děti manipulovat podle vlastní fantazie.
Rozhovor s ředitelkou MŠ Světice.
Rozhovor s Gabrielou Blovskou, ředitelkou Mateřské škole Světice, která dlouhodobě podporuje práci s nástroji a metodu tvořivé hry.
Zvonek byl donedávna jedním z našich běžných ptáků. Dnes ho ale vídáme méně často. Není divu, protože celé dvě třetiny české populace zvonků jsou pryč. Jak to?
Kamnové kachle z období středověku a raného novověku nebyly jen funkčními předměty (tj. součástí kachlových kamen vytápějících místnosti), ale byly současně předměty uměleckými. Odráží se na nich představy tehdejších lidí o světě i jejich zájmy.
Kovářství patří k nejstarším řemeslům a patří i do nejstarších dějin městečka Říčany. Ve středověku kováři roztápěli výheň v kovárnách postavených daleko od ostatních domů, aby je ohněm neohrozili.
V předchozím díle jsme se seznámili s Jimramem z Říčan a s jeho široce rozvětvenou rodinou. Nyní si představíme poslední generaci pánů z Říčan, která sídlila na říčanském hradě.
„Čížečku, čížečku, ptáčku maličký, pověz mi čížečku, jak sejou mák?“ Ze všech činností spojených v písničce s mákem – jak roste, kvete, jak lámou, melou a jedí mák – by si čížek poradil jen s jedinou, zato dobře. V minulosti bylo natolik běžné vidět čížka, jak vybírá mák z makovic, až se spojitost čížka s mákem promítla do lidové písně.
V předchozím díle jsme se seznámili s patrně nejvýznamnějším středověkým pánem z Říčan Oldřichem, který v Říčanech skutečně žil. Nyní se přesuneme do doby vlády králů z dynastie Lucemburků, jejichž současníkem byl Oldřichův vnuk Jimram.
Nášlapný ježek (zvaný též kotvička, vraní noha nebo vlčí udice) patří v rámci středověkých a raně novověkých militarií k hojně zastoupeným předmětům uchovávaných v českých muzeích.
V předchozím díle jsme se rozloučili s Ondřejem ze Všechrom, pravděpodobným zakladatelem hradu v Říčan. Po jeho smrti nastalo v dějinách rodu erbu trojlistu „temné období“.
S příchodem zimy ožívají v Říčanech krmítka pro ptáky. Pozorovat můžeme řadu druhů, které vídáme i během léta. S jedním z návštěvníků se ale v Čechách půl roku vůbec nesetkáme. Jikavec přilétá pouze na zimní návštěvu.
Knižní kování je často jediným pozůstatkem středověkých a novověkých knih, pokud se nám neuchovaly celé v archivech, v muzeích a v klášterních nebo zámeckých knihovnách. Zatímco papír, pergamen a kožená vazba se v průběhu věků zcela rozpadly, kovové části rukopisů vydržely.
Na boční stěně domu na Masarykově náměstí vedle pošty zůstává jméno Škába. Ten nápis tak starý není (zůstal po obchodě s hračkami, sklem a dárky, který tu byl ještě před dvanácti roky), ale připomíná jméno spjaté s tímto domem už od třicátých let. Tady se usadil Josef Škába, místní živnostník a také milovník loutkového divadla.
do 50 km: 800 Kč
do 100 km: 1600 Kč
do 150 km: 2400 Kč
do 200 km: 3200 Kč
Muzeum a zahrada
Rýdlova 271/14
ukázat na mapě
Dvorek
naproti muzeu
ukázat na mapě
výuková místnost, Sportovní hala
Škroupova 2026/2
ukázat na mapě
Říčanská hájovna
Říčany 375
ukázat na mapě
Geopark Říčany
v areálu 1. základní školy, Říčany, Masarykovo nám. 71.
ukázat na mapě
Depozitář muzea
Zděbradská 26, Říčany Jažlovice
nepřístupný pro veřejnost
