Tesák je chladná zbraň, známá již od středověku, největší popularity ovšem dosáhla v 17.–19. století. Tesáky se užívaly především během lovu, konkrétně ke konečnému usmrcení zvěře, která byla uštvána psy nebo poraněna šípem, oštěpem či kulkou. Tato typická myslivecká zbraň byla ovšem užívána i měšťany či loupežníky, kteří si nemohli dovolit vlastnit meč, kord nebo šavli. Tesáky se ovšem užívaly i mezi vojáky v prusko-rakouské a 1. světové válce jako tzv. poboční zbraň. Čepel tesáku není ničím jiným než delším nožem, rukojeť bývá mosazná nebo parohová a pochva nejčastěji dřevěná a potažená černou kůží. Nejstarší tesák ve sbírce říčanského muzea pochází již z období středověku a byl nalezen v Bohulibech u Jílového. Jedná se však pouze o fragment rukojeti s částí čepele. Četněji jsou zastoupeny mladší tesáky. Především se jedná o tesáky vojenské a myslivecké, které jsou v případě říčanských exemplářů opatřeny nejčastěji parohovou rukojetí. Mezi nimi vyniká tesák s mosaznou záštitou s reliéfním motivem hlavy Turka, do které klove krkavec. Tesák se původně nacházel ve sbírce dnes již zaniklého muzea v Nedvězí a zcela určitě má vzhledem k zobrazenému motivu souvislost s knížecím rodem Schwarzenbergů, v jehož erbu se uvedený motiv nachází. Tesáky jsou zbraněmi, které evokují vzpomínky na minulost myslivosti, tedy vztahu člověka ke zvířatům volně žijícím v krajině. O tom, která zvířata žila v krajině Říčanska a jak člověk svým působením tuto krajinu měnil, se dozvíte na jaře na nové výstavě o proměnách krajiny.
