Výstavba sportoviště SSC, Stadionku, u dnešní Škroupovy ulice byla ve válečném období dokončena až jakoby zázrakem. Významně to přispělo k vytvoření podmínek pro všestranný rozvoj klubu. Ten měl v roce 1944 už okolo tisícovky členů. Rozvoj probíhal samovolně. Vznikaly skupinky členů se zájmem o určitý sport nebo i o kulturu. Nikdo nikomu nebránil ve zvolené činnosti a časem se ukázalo, jak je životaschopná.

Vznik takových skupin nikdo centrálně neřídil, vše záleželo na zájmu zúčastněných a na kvalitě organizátorů. Většinou tato snaha končila úspěšně. Já sám jsem si pro tento systém vytvořil název „samoorganizující se chaos“. Pokusím se v několika bodech popsat, co charakterizovalo klima v klubu.

S nadšením a se schůzemi v Labuti

Všichni dělali vše, co je bavilo. Takže stejný člen v neděli dopoledne hrál v Labuti pohádku pro děti, odpoledne reprezentoval SSC v bandy hokeji a večer se zúčastnil zkoušky recitačního odboru. Bylo docela běžné, že členové trávili většinu volného času činností v klubu.

Nikde jsem nenašel informace o tom, že by klub měl výroční schůze nebo valnou hromadu. Přesto po celou dobu okupace řídil chod výbor, v podstatě stejného složení, který zřejmě nějak vznikl. (V SSC bylo zvykem, že většina dospělých členů měla přezdívku, která se v běžném styku užívala. Uvádím ji tedy za jménem v závorce.) Funkci předsedy zastával Vincenc Zeman, někdy jej zastupoval Josef Zvolský, jednatelem byl Oldřich Kučera, ministrem financí Josef Hladík (Gůva), dále Josef Němeček (Špelec), člen výboru zabývající se vším, co bylo třeba. Do výboru patřil též správce Stadionku (byli různí) a zástupce Zprávonoše (také různí). Na schůze byli zváni podle potřeby také zástupci jednotlivých činností.

Schůze výboru se odbývaly v salonku U Labutě. V tomto prostoru se však konaly i schůze dalších říčanských organizací (Tyl, fotbalový klub, pěvecký sbor atd.), a proto Tonda Novák, majitel Labutě, zavedl zasedací pořádek. SSC měl přidělenou středu. Taková tedy byla činnost schůzovní, při „pivenku“. Hlavní však je, kde se odehrávala činnost skutečná. Kromě Labutě (kultura) to byl hlavně Stadionek a potom Sokolák, školní tělocvična a Marvánek.

Zpravodaj na nástěnce i ve výkladu

Pro chod SSC byla důležitá informovanost a komunikace. Ty obvykle zajišťovalo každotýdenní vydávání Zprávonoše s podtitulem „nástěnný plátek SSC Říčany“. Měl okolo osmi stran psaných na stroji v jednom vyhotovení a byl ozdoben malůvkami vztahujícími se k textu. Vyvěšoval se na Stadíku na nástěnce, kde si ho členové mohli přečíst. Dostalo se mu takové popularity, že v roce 1944 se jeho kopie umísťovala do výkladu galanterie „U Rečků“ naproti Labuti (dnes vinotéka). Zprávonoši se budeme později ještě věnovat podrobněji.

Záhadné členské příspěvky

Vlastní činnost (obsazení Stadíku, cesty na utkání, přihlášky do soutěží a na turnaje) domlouvali členové jednotlivých skupin mezi sebou. Nikde jsem nenašel, jaká byla velikost členských příspěvků. Existovaly legitimace a do nich se příspěvky zapisovaly. Známky se teprve připravovaly. O financování klubu je poměrně málo informací. Patřily sem nepochybně sponzorské dary, půjčky, vstupné z utkání (na hokej chodilo až dvě stě padesát diváků), výnosy z pohádek pro děti, výnosy z kulturních vystoupení (obvykle byla plná Labuť) a drobné příspěvky pocházející z různých aktivit (soutěže, sázky, pokuty).

Škvor a Děd Wuppertal

V SSC figurovaly dvě výjimečné osobnosti. První z nich byl pan František Šíma (Škvor). Bydlel na statku na rohu Smetanovy ulice, tedy blízko sportoviště. Do kolektivu klubu se zapojil hned, jak se začal Stadík stavět. Po dostavbě trávil prakticky veškerý volný čas v jeho areálu. Uklízel prostory klubovny a vůbec se staral o všechno, co bylo potřeba. Dohlížel na to, aby se na Stadionku nepáchaly nepravosti. Byl velkým milovníkem hokeje. V zimě udržoval plochu kluziště. Když mrzlo, i v jedenáct hodin v noci stříkal led, aby zesílil. O kluziště se staral rovněž při utkání. Měl i vymyšleno, jak plochu uhladit. Vše, co dělal, a nebylo toho málo, dělal zdarma.

Další ze dvou zmíněných osob byl pán, u kterého jsem nezjistil civilní jméno, ale vystupoval pod přezdívkou Děd Wuppertal. Jak vznikla, není nikde vysvětleno. Byl kolegou členů SSC zaměstnaných v jedné z pražských továren a pravděpodobně byl i jejich nadřízeným. Nebyl Říčaňák. Stal se ale příznivcem říčanského hokeje a navštěvoval jeho utkání. Hlavně však byl i sponzorem a kupoval pro mužstvo vybavení. Dokonce vyhlásil soutěž o „Zlatou hokejku“ pro nejlepšího střelce sezony.

Trojlist ve znaku

Odznak SSC se inspiroval erbem pánů z Říčan. Jednalo se o bílý trojlist na červeném štítě. Byl proveden jako výšivka na filcovém podkladu. Členové klubu ho nosili přišitý na oblečení.

Je důležité zmínit, že v klubu panovala naprostá svoboda projevu. Nikdo si příliš nelámal hlavu s vyjadřováním svých názorů a rozhovory byly někdy, jak se dnes říká, na hraně. Klub se nesetkal s problémem udavačství.

František Křížek