prostor pro moderní vzdělávání

Sinice
Cyanobacteria

Během léta jsou sinice častým tématem ve zprávách. Tam, kde se přemnoží, je konec s koupáním. Zajímavější je ale skutečnost, že sinice žijí téměř všude a v podstatě odjakživa tvoří základ naší biosféry.

Na Zemi se vyskytují minimálně 3,5 miliardy let, přičemž až do začátku prvohor (před cca 540 miliony let) patřily mezi nejvýraznější zástupce života. Dokladem jsou fosilie stromatolitů. Sinice představují nejjednodušší zelené organizmy schopné fotosyntézy. Hlavně díky nim vznikla na Zemi atmosféra s dostatkem kyslíku.

Systematicky řadíme sinice do bakterií. Rozlišujeme několik tisíc druhů, některé jsou jednobuněčné, jiné tvoří různé typy vícebuněčných vláken. Konkrétní druhy žijí ve sladké i slané vodě, v půdě, v puklinách hluboko ve skalách, ale i v horkých pramenech, extra slaném prostředí, v pouštích nebo na Antarktidě.

foto Jana Kreidlová
foto archiv muzea

Sinice se rády a často velmi intimně přátelí s jinými organizmy. Vznikají tak různé druhy symbióz. Příkladem je soužití s houbami za vzniku některých druhů lišejníků. V dávné minulosti pronikly sinice do rostlinných buněk a natrvalo se tam zabydlely. Dnes jsou z nich buněčné organely. Jeden typ – zelené chloroplasty umožňují rostlinám fotosyntézu.

V říčanských rybnících přirozeně a neškodně žijí mj. rody Oscillatoria nebo Dolichospermum zachycené na obrázku. V muzeu je běžně zkoumáme během výukových programů. Nejprve je však děti a učitelé musí nalovit pomocí speciální síťky planktonky.

Když stoupne teplota vody v rybnících, kde je vysoký obsah živin (hlavně fosforu z hnojených polí a odpadu z domácností), dojde k vytvoření tzv. vodního květu – přemnožení sinic. Člověku při koupání hrozí alergické reakce. Kvůli toxinům ze sinic je nutné hlídat také pitnou vodu.

Pro medicínské účely se ze sinic vyrábějí vitamínové tablety nebo laboratorní barviva. Probíhá výzkum na jejich využití v lécích např. na rakovinu, testují se jako zdroj energie pro biopaliva. V budoucnu se možná stanou základem jídelníčku pro dálkové vesmírné výpravy.

Jakub Halaš

foto archiv muzea
foto archiv muzea